Nara nara šika šika inai to ienai

Jep. V pondělí 23. 11. byl svátek práce a jaký to převeliký div, měli jsme volno! A tak jsem se znovu vydala do Nary za jeleny, tentokrát s Alou.

Naším... no, mým (protože já jsem měla knihu, která nám říkala, kam máme jít)... hlavním cílem byl chrám Tódai(dži) s velikou sochou Buddhy (Daibucu) (a naštvanými bódhisattvy).
Nejprve jsme ale natrefily na japonskou zahradu Jošikien se vstupem zdarma pro cizince.

 

Chrám nás stál obvyklých 500 jenů.

jelínci před chrámem

Daibusu-den, hala s Velkým Buddhou

Ala a já před Daibucu-denem

Pokud jste někdy měli pocit, že jste viděli fakt velkou sochu... no, dokud jste neviděli Daibucu, tak jste neviděli fakt velkou sochu. (Pokud jste tedy neviděli Ježíše v Riu, nebo Sochu Svobody, asi...)

to je on, mého srdce žampi- ehm... to je on, Velký Buddha

Motýl  velký jak japonská vrána. O.o 怖っ！

naštvaný bódhisattva #1

naštvaný bódhisattva #2

Ne, to není Červená Karkulka, to je bódhisattva(?) Binzuru (Pindola), s nějakými mystickými schopnostmi (chcete-li vědět více, zoomněte si obrázek nebo použijte Gůgl)

Opustivše Tódai-dži a na chvíli i jeleny, dorazily jsme po pár minutách jsme kolem cedule o tom, co všechno vám může udělat jelen, dorazily k Nigacu-dó a Sangacu-dó, což je takový chrámový komolexík trošku připomínající Kijomizuderu (říkal průvodce... no, trošku ji to připomínalo).

po cestě cedule, co všechno vám může udělat jelen

Nigacu-dó

výhled z Nigacu-dó

Vedle něj stojí Tamukejama Hačiman-gú, což je svatyně božstva Hačimana, což je takový další celkem dost kůl týpek.

 

Ve svatyni jsme chvíli obdivoval jeleny. A vránu. No, Ala se rozplývala nad jeleny a já jsem fotila a koukala zase, jak jsou ty vrány velký. Vyškrábaly jsme se na kopec kolem několika obchodů (se suvenýry), mezi jejichž zákazníky občas byli i jeleni (aspoň toho, který jsme navštívily my), a z kopce kolem pár restaurací (z nichž jsme jednu také navštívily) a zanedlouho jsme zdárně dorazily k dalším svatyním, z nichž nejvýznamější asi bude Kasuga-taiša.
Za Wakamija-džindžou jsme se otočily a trošku se vrátily, jak nám kouzelná kniha přikazovala, a cestičku lemovanou lucernami se začaly vracet k nádraží.

Ještě před nádražím jsme ale prošly komplexem chrámu Kófuku, z nějž momentálně zbývá v podstatě jen pagoda a... něco. Ale už za tři roky bude dokončená rekonstrukce hlavní haly.

pagoda