Hačiman-gú no sankei

V neděli 27. jsme s Harukou šly na moc dobrý rámen a v pondělí po škole (ano, měli jsme 28. 12., a pouze 28. 12. školu; a to ještě jeden vyučující řekl, že nepřijde, takže jsem měla jen jednu hodinu :D) jsem vyrazila do Hataeda-Hačiman-gú, čili svatyně kami Hačimana, kousek od I-Housu.

Bílý hrad a černočerná tma

Povídá mi tak Ivanka, když jsme si tak seděli s Keiko a Luisem u stánku před Kitano Tenmangú: "Nechceš s námi zítra [26. 12.] jet na Himedži?" No, že jo... kdo by nejel.

Merry Christmas, Cake!

Občas v pátek bývá ve čtvrtém patře jídelny tzv. Global Saloon, cože je taková sešlost studentů převážně Enviromentálních studií, zdá se, kteří spolu mají mluvit anglicky, aby si procvičili angličtinu. Vždycky tam někdo má prezentaci o tom, jak byl někde na studiích v zahraničí (anglicky). A aby to měli s tou angličtinou snazší (nebo těžší?), vždycky tam pozvou i nás, rjúgakuseie.

Není na slivoně trochu brzy?

Sugawara no Mičizane byl takový bezva frúd, který vždycky věděl... nepsala jsem o něm už někdy? Teď vám nevím... každopádně, byl literát a vzdělanec, ale asi neuměl moc dobře čínsky (nebo jsou to jen zlomyslné drby) a tak navrhnul zastavit výpravy do Číny, protože prý začala upadat a přestala být dobrým vzorem... no, nakonec měl pravdu, tak ho poslechli. Jeho slibný kariéra měla jediný problém - všechny ostatní významné posty zastával někdo z rodu Fudžiwara. A tak se stalo, když soupeřil s jistým nejmenovaným Fudžiwarou (poněvadž si na jeho jméno nemůžu vzpomenout), že o něm někdo řekl něco nehezkého (jakože třeba plánuje spiknutí proti císaři nebo tak), jeden nehezký drb se dal dohromady s jiným, že milý Mičizane byl najedou exilu v Dazaifu, to je kdesi na Kjúšú, nějaká díra, kde lišky dávají dobrou noc (to je ale ještě vlastně dobré!) a prostě tam vůbec nic není, multiplex, kavárna, supermarket, dokonce ani jeden butik s módními kimony a nejnovějším vydáním přisprostlých ukijoe (eh, na ty tedy bylo ještě pár století moc brzy) a prostě, konec světa, kariéry, života, hrůza! Už to zní jako náctiletá drama queen z amerického seriálu? No ale tak nějak to pro tehdejšího heianského dvořana vážně bylo, když ho poslali někam do provincií (pamatujete to slovíčko 'exil'?) a Mičizane to velmi těžce nesl a po nějaké době z toho umřel (no dobře, bylo to trošičku komplikovanější, ale důležité je, že umřel a bylo mu předtím ukřivděno a byl v Dazaifu).

Nésém vám véčéři, pódívéjte!

Udělat Vánoce v Japonsku se ukázalo býti nakonec celkem vtipné a proveditelné, byť s některými drobnými detaily, nedostatky, zádrhely atp. ... a nakonec to bylo všechno moc hezké.

Šťastné a veselé Vánoce!

Krásné Vánoce vám všem!

A ať vám Ježíšek nadělí něco moc hezkého!

Santa-san, Santa-san! Utaóó~ó!

V neděli (20.) měl školní "orchestr" vánoční koncert. Moc se mi tam nechtělo, ale tak někdy před dvěma týdny jsem slíbila Alexandrovi, že tam s ním půjdu, tak jsem  nakonec šla. Ještě, že tak.

Ó, Ósaka... ne, bude se to jmenovat zase jen Ósaka

V Ósace mají Německý vánoční trh, až do 25. 12., tuším, tak jsme se tam v sobotu 19. 12. vypravili. Ze začátku to bylo poněkud náročné, neb jsme všichni byli trochu unavení po vánočním večírku (čestné slovo, minimálně já jsem byla jen unavená), ale pak se to zlepšilo, ač byla děsná zima. (V Ósace je asi jenom zima. Když jsem tam byla naposled (USJ), byla taky kosa až hrůza).

Vánoce, Vánoce přicházejí, pomalu, ale jistě

Přišel pátek 18. 12. a s ním i vánoční večírek.

Svítící bambusy kam se podíváš... aneb Kaguja-hime se vrací?!

V Sandžúsangen-dó jsme (16. 12.) skončili asi o půl čtvrté a zamířily jsme poněkud rozkouskovaně na Arašijamu. My s Ivankou jsme jely vlaky, Liana autobusy a Feru na kole. Ale podařilo se nám tam sejít.

Tisíc a jedna Kannon

Ve středu 16. 12. jsme zase měli školní výlet, tentokrát do Sandžúsangen-dó, což znamená doslova 'hala třiceti tří prostorů (mezi (třiceti čtyřmi) sloupy)', a je to neoficiální název chrámu Rengeoo(-in).

A je po čaji

Tak se nám s Alou v pondělí 14. 12. konečně podařilo jít zase do sadóbu...

Předvánoční dvě věže a jiná dobrodružství v Tokiu

Někdy tak v půlce listopadu jsem měla takovou myšlenku, že bych moc ráda viděla Tokio před Vánocemi. Na pátek 18. nám připadl vánoční večírek, takže jsem se pro výlet rozhodla týden před tím, 11.-12. 12.

Podzimní Kijomizudera

V pondělí 7. 12. jsme se s Ivankou po škole vypravily na Kijomizuderu, podívat se na momidži a light-up.

Christmas Tree, oh, Christmas Tree!

V pondělí 30. 11. večer jsme postavili vánoční stromeček v hale (ano, umělý) a navěšeli na něj různá cingrlátka a světýlka...

Fušigi na koutou no outou

V neděli 29. 11. se udála ještě jedna pamětihodná událost. Byli jsme na koncertě.

Zima od noh

V sobotu jsem nedělala vlastně ani nic moc zajímavého, za to ale v neděli!

Amazing, this has pretty much been magic!

Milý internetový deníčku,
dnes mě málem praštila vrba mlátička, políbil mozkomor, nebo mě možná chtěl sníst, kdo ví, ale vážně se mě pokusil sníst dinosaurus, byla jsem ošplíchána vodou a málem jsem zmrzla. To vše jen tak za slušnou částku peněz. Ale krom toho jsem se taky proletěla na hypogryfovi, zahrála si famfrpál a dala si máslový ležák... což je fajn.
A! A! A! A konečně, po tom dlouhém čekání, nekonečném, no chápete, (po čtrnácti letech!) jsem konečně spatřila věže tyčící se nad jezerem, okřídlené vepříky u vstupní brány, skleníky... no prostě Bradavice!

- 27. listopadu 2015

Nara nara šika šika inai to ienai

Jep. V pondělí 23. 11. byl svátek práce a jaký to převeliký div, měli jsme volno! A tak jsem se znovu vydala do Nary za jeleny, tentokrát s Alou.

Taková pohodová sobota...

V neděli 22. 11. se v Kamigamo-džindže konal každoměsíční trh.

Vypravila jsem se tam spolu s Eki a s nekalým záměrem, že bych tam třeba mohla potkat svou host family, poněvadž říkali, že tam taky chodí...

Lístečkyyy

Byla ona krásná sobota 21. 11. a po návštěvě svatyně nám stále zbývalo spousta času, i vyrazily jsme tedy k nedalekému chrámu Tófuku-dži.

Lištičkyyy!

V sobotu 21. 11. nastal krásný podzimní den. I vypravily jsme se s Harukou na výlet do svatyně Fušimi-Inari, ježto je známa především svými více než deseti tisíci bran torii... a taky tím, že je zasvěcena bohyni (božstvu) Inari.

Saboró! ... Ame ni furareta.

Máte někdy takový ten pocit, že vážně nechcete mluvit s lidmi? Aspoň ne o ničem důležitém jako literární díla, památky UNESCO atp. No, já jsem takový pocit měla 17. 11. Ne proto, že doma byly "prázdniny", ale prostě proto, že v obou mých úterních hodinách jsem jeden z těch lidí, co se nejvíc baví s učiteli (Divné, že... Jak se mi to stalo?), a prostě jsem ten den nechtěla...

Podepíšeme to až po čaji

... ještě, že nemusím nic podepisovat...

Tentokrát středoškoláci

Ve středu 11. 11. nám odpadla odpolední výuka kvůlivá dřívějšímu výletu, takže jsem se mohla připojit k výpravě do blízké střední školy.

Heidžó-kjó to cunageta

V neděli 8. 11. se nám podařilo uskutečnit první propojení suropenského lidu. Volejte "banzai" a třikrát se zatočte!

Jak dělá slon česky

Během školního festivalu se k Ivance přiblížila nějaká paní, že ve školce, kam chodí její dcera mají příští týden v sobotu (tedy 7. 11.) akci pro děti, aby se dozvěděly něco o cizích zemích a jestli bychom prý nechtěli přijít a říct jim něco o našich zemích...

Návštěva u císaře... tak trochu

V úterý 3. 11. jsme se vypravili podívat na současný císařský palác (už jsem zmiňovala, že ten starý shořel někdy... no... pár set let to bude...?). Do onoho úterka totiž měli asi týden nebo dva trvající volnou prohlídku. Jinak se tam musí ukazovat pas a je lepší si udělat rezervaci na Internetu... a vůbec je to takové celé mendókusai. Ale zase, aspoň, že to jde, že. Takhle jsme jen u vchodu museli ukázat, že v tašce nemáme bombu či co... a ani po nás nechtěli peníze.

Škola, školička...

V mailu, co mi od babičky a od dědy přišel asi před měsícem, se mne děda ptal, jestli kromě večírků a výletů dělám i něco... no, víte, jako kdyby studijního. Tak jsem si uvědomila, že jsem vám o tom vlastně ještě nic neřekla...

Karaage dó desu ka?

Miccu no sósu ga arumasu! ... aneb školní festival a.k.a. gakuensai, Kójamasai.

Jak jsme šli do školy

V pátek 30. 10. jsme vstali v nepěkně brzkou hodinu, abychom se mohli ulít ze školy a jít do školy. Brzo.

Pátek ve středu, želvy ve čtvrtek a čaj... kdykoli

Znáte ten pocit, když se ze středečního odpoledne stane páteční? Ou jej!

Hanazono

V pondělí se nás pár po škole bylo podívat do botanické zahrady.

Harowín pátí!

Už se vám někdy stalo, že se někdo rozhodl, že vám doma pro vás uspořádá party? Ne jako překvapení, ale prostě: "Tehdy a tehdy bude party. Pizza, nealko. Kostýmy vítány. Přijďte."

Hieizan e juku

24. 10., krásná to sobota, byl den, kdy jsme se s Ivankou a Keiko vypravily nahoru na horu. Už mi lezlo na nervy na ni pořád jen koukat z balkónu... :D

Hi! Hi! Hi!

(Vizte jako 火, chápete jako 'oheň'.)

Ve čtvrtek 22. byl džidai macuri. Jendže já mám ve čtvrtek celý den školu, tak jsem tam nešla... o důvod víc, proč se sem někdy vrátit, dešo?

Pozvání ke dvoru. Tak trochu.

Ve středu 21. října jsme byli na exkurzi v muzeu Heian-kjó (historické Kjóto jako hlavní město).

Mukaši, mukaši, aru hi ni kaze wo hiita

Původně jsem neměla v úmyslu se nějak moc chlubit tím, že jsem byla (~17.- 20. 10.) nachlazená, není to moc zajímavé, ale nakonec je pár věcí, které chci zmínit...

Íhahahá! aneb Volná neděle. For realz... ish.

Koně! Luky a šípy! Lidi v japonském brnění! Jej!

Volná sobota. For realz...ish

Tak se mi v pátek 16, když jsme mi byly s Harukou zařídit inkan, zdálo, že na mě asi něco leze. A přes noc to i vylezlo. （・へ・）

Volný víkend. Přesah do vyšších sfér.

Bylo nebylo, pondělí 12. 10. Jelikož se mi nezdařilo tak úplně splnit všechny plány "volné" neděle (その先。Sono saki.), vyrazila jsem se na zbylou svatyni v pondělí po škole.

Volná neděle. Ještě kdyby!

Bylo nebylo (10.-11. 10.)... no a dál už to znáte.

Volná sobota. Ještě kdyby!

Bylo nebylo (10.-11. 10.), řekla jsem si, že bych si mohla konečně udělat trochu volnější víkend.

Maččy není nikdy dost.

V pondělí 5. října jsem měla sraz s bývalou spolužačkou, která momentálně učí v Korei angličtinu a zajela si k nám na dovolenou.

Poprvé ven z Kjóta

V neděli 4. října jsem se poprvé podívala ven z Kjóta. Do městečka Kameoka, asi půl hodinky vlakem z hlavního nádraží, kam z našeho konce světa cestujete asi tři čtvrtě hodiny. :D

Davy a davy turistů

Po návštěvě hradu jsme zašly v centru na děsně dobrý (a trošičku dražší, srsly, mohlo by to být mnohem horší) oběd a pokračovaly ke Kijomizudeře, jež není tak úplně daleko od svatyně Jasaka.

Na hradě Nidžó-ó, po-otkám se s nindžo-ou

(Zpívejte na melodii "na hradě Okoři")
Spoiler alert: žádného nindžu jsem neviděla, všichni byli profesionálové.

Kolo: vyzvedněte přednosti gazelovitého + mopedy na přídavek

Už chvíli tu jezdím na kole a vidím jiné lidi jezdit na kole a... tak vám o tom chci něco málo říct, no. ^__^

Po škole

Tak a je to tady!

Recykluješ?

Příspěvek na který už určitě všichni netrpělivě čekáte.

Dango party no cukimi

Minulou neděli (27. 9.) byl prý měsíc nějaký extra velký a tak se všude možně dělaly různé pozorovací akce. Já jsem ale už byla unavená, tak jsem zůstala doma. Což vůbec nevadilo.

Kolem kolem

V neděli 27. 9. jsme se asi v deseti lidech vypravili na menší kolmý výlet po okolí. Jelikož to jinak moc nešlo, začali jsme cestou z kopce... Nutno předeslat, že tento výlet byl plný dojmů.

Zoku učótengai

Sobotní dobrodružství neskončila jen u návštěvy knihkupectví. V plánu byla ještě jedna větší zastávka.

Učótengai

Výprava velrybářská nezdařila se, protože nejeli jsme na velryby, ale na mr-... knížky. Ehm, jak moc ok nebo not-ok je mluvit v Japonsku o velrybářské výpravě?

Tak nějak pátek

V pátek nastaly kromě školy nějaké další, leč drobné věci, tak je asi shrnu všechny v jednom článku...

První den školy

Tak se to stalo. Začala nám škola. Nebudu se zatím moc rozepisovat o předmětech, protože ještě nevím jaké budu mít, ale napíšu vám, jak to v naší školo funguje.

Do bojéééé!

Ve středu odpoledne jsme venku před I-Housem měli nefalšovanou vodní bitvu.

Technika

Ve škole po nás chcou nějaké dokumenty a kopie různých průkazek a pasu a tak.

E? Okonomijaki? Ima? Oke.

Došlo k nějakým komunikačním zmatkům (tentokrát ne mezi mnou a Eki), které způsobily, že jsme se s Eki něco málo po sedmé sebraly a vyrazily dolů ke Kamigamo džindža na okonomijaki お好み焼き. Na kole.

Koupila jsem si kolo. Draze. Prý.

Včera jsem si koupila kolo.

Civilizace. Moc civilizace.

I na pondělek připadla výprava. A ne jen tak ledajaká.

Mimochodem do svatyně

Není nadto, když si uvědomíte, že vůbec neplánujete dopředu a nemáte tak nejmenší ponětí, co si dáte ten den k obědu, natož že vlastně ani nemáte nic, z čeho byste něco obědovatého mohli udělat, nechcete-li jíst třikrát po sobě to stejné...

Večerní výprava

V sobotu večer jsme vyrazili za kultůrou, totiž do podívat se do čtvrti Gion 祇園 a na svatyni Jasaka 八坂神社. Fotky už jste asi viděli na Facebooku 臉書 (toho si nevšímejte, to je jen inside joke), ale něco vám tom povím.

Vzhůru dolů

V pátek večer nám napsali, že už máme hotové studentské průkazky a že si je můžeme vyzvednout v pondělí nebo v sobotu dopoledne.

Ohnivé květy

Ještě k pátku... :D

Jak na jetleg

Vzhledem k tomu, že se mě maminka i tatínek ptali, jak jsem se vypořádala s časovým rozdílem, rozhodla jsem se, že vám o tom něco povím.

Procházka - 2. kolo

Když jsem si trochu odpočala po návratu ze školy, vyrazila jsem po svých úterních stopách, částečně.

You have reached level four!

Přišel pátek, druhý Orientation day. Přestalo pršet.

Chvíli podél řeky

Ve čtvrtek jsme měli zase volno a tak jsem vyrazila za dobrodružstvím sama. Jéééj! Pršelo... hodně.

Nacukašisugiru

Ve středu jsme měli první z Orientation days. A tak pršelo.

Better safe than... creepy?! aneb Rande aneb Jama-mawari

Jak jsem se již zmínila, úterý bylo vtipné.

Školní výlet aneb Pij rychle nebo ti zteplá čaj

Úterý bylo vtipné...

Pokojíček

Tentokrát méně povídání a víc obrázků, což jistě potěší všechny z nás. ^__~

První dojmy, hodiny a tak...

Pozor! Tento článek obsahuje nekontrolované výlevy nadšení a velmi tlusté růžové brýle, které možná hned tak nespadnou. Rozhodně nezkoušejte doma. A nebo... :D

Frankfurt-Kansai

Jedenáct hodin letadlem... whoa. Se zataženými okýnky jsem i občas zapomněla, že jsme několik tisíc metrů ve vzduchu... jenom, když to trošku drncalo a zrovna mi to nedělalo 4D efekty k filmu...

Frankfurter Luftshause

Ok, vážně si teď nejsem jistá, jak je německy letiště, takže pokud to není Luftshause, tak si z toho nic nedělejte. :D

Praha-Frankfurt

Cesta do Frankfurtu byla v pohodě, jen mě trošku mrzelo, že kdybychom vylétali trošičku dřív, viděli bychom vycházet slunce hezky od začátku.

Brno-Praha

Cesta do Japonska začala velmi brzy. V jednu ráno, konkrétně, uh uh. Ale byla celkem v pohodě, na dálnici nebyl provoz. Kdo by taky někam jezdil tak pozdě v noci. Zato letiště-prezident bylo živé celkem dost, na to, jak pozdě (nebo brzy?!) bylo.

Náhled do minulosti

... aneb, jak se to stalo, že jsem teď v Kjótě.

Rychle. Strašně rychle. Někdy v půlce dubna se ve škole podařilo uzavřít smlouvy s jednou kjótskou universitou (Kjóto sangjó daigaku 京都産業大学), a tak vypsali výběrové řízení.
Pak nastala nějaká magie, zázraky a tak a najednou jsem měla spoustu práce, která se musela vyřídit rychle. Nebudu zdržovat s podtobnostmi, stejně nikoho nezajímají a zahrnovalo to spoustu ježdění sem a tam do Brna a zpět a v létě pak dvě cesty do Prahy kvůli vízu.

Není koto jako koto

Někteří z vás (zejména ti, kteří nejsou japonštináři, řekla bych) se možná zamýšlí, cože to znamená ten název.

Inu, ač to možná někoho zklame, nebudeme se bavit o kotech 琴, alespoň většinou ne.
Koto 古都, znamená staré (bývalé) hlavní město... já pochopitelně myslím Kjóto. Takže ano, nevypadla mi tam písmenka. A nikki znamená něco jako deník.

Napadlo mě, že bych to tu mohla provozovat tak trochu jako Tosa nikki, že bych předstírala, že jsem středověký japonský šlechtic a psala kanbunem, ale neumím kanbun, takže asi budu jenom předstírat, že jsem já s psát normálně... Škoda no. A vy asi taky kanbun neovládáte, což?