E? Okonomijaki? Ima? Oke.

Došlo k nějakým komunikačním zmatkům (tentokrát ne mezi mnou a Eki), které způsobily, že jsme se s Eki něco málo po sedmé sebraly a vyrazily dolů ke Kamigamo džindža na okonomijaki お好み焼き. Na kole.

Na kole z kopce to bylo fajn. Každý by měl mít gazelovité kolo. Člověk se na něm cítí neskutečně živě a mlado (a já vím, že nejsem ještě tak stará, ale prostě jsem se cítila mladě... :D ) ... kromě toho okamžiku, kdy si na něj podruhé v jednom dni sedne a bolestivě si uvědomí, že už na kole docela dlouho neseděl... :D

A dole pod kopcem jsme přišla i na to, jak se zapíná dynamo, takže jsme si cestou zpět i svítily :D (Obě cesty jsme jely po chodníku a skoro nikdo tam nebyl... a obě kola mají zvonek. Zmínila jsem, že mám zvonek? Asi ne... Mám zvonek.)

Okonomijaki - vypadá to trošku jako bramborák, ale je tam, dle názvu, vše, co máte rádi, doopravdy asi vejce, možná zelí, v tom našem kousek zázvoru a prasete, v mém pak kreveta, v tom, co měla Eki sépie (a nejsou v tom brambory). Byly jsme v malém hezkém podníčku hnedle u svatyně. A nebylo to drahé. Jen jsem možná přišly trošku pozdě, protože hned, co jsme odešly, zavřeli. O:)

Podníček

Okonomijaki fáze 1

Okonomijaki fáze 2

Okonomijaki fáze 3,5

Okonomijaki fáze 4

Brána ke svatyni, tentokrát v noci