Ve středu 16. 12. jsme zase měli školní výlet, tentokrát do Sandžúsangen-dó, což znamená doslova 'hala třiceti tří prostorů (mezi (třiceti čtyřmi) sloupy)', a je to neoficiální název chrámu Rengeoo(-in).
Nejdřív jsme trošičku prošli okolí, kde je Kjótské národní (jop) museum Tojokuni-džindža, svatyně Tojotomi Hidejošiho a parčíkem, kde stávala hlavní hala chrámu Hókó(-dži), co stojí hned vedle.
 |
| museum: v době kdy ho postavili okolo skoro nic nebylo a byla to první západně vypadající budova v Kjótě |
 |
| vstup do svatyně (foceno z nitra) |
 |
| cestička k nějaké malé svatyňce ve svatyni |
 |
| od vstupu směrem ke svatyni |
 |
| Sandžúsangen-dó |
 |
| uvnitř se samozřejmě nesmělo fotit, takže opět fotka pohlednice |
Sandžúsangen-dó nechal postavit Taira no Kijomori na příkaz ex-císaře Goshirakawy. O nějakých stol let později nastalo nějaké bojování a hala trošku shořela, takže z původních tisíce soch jich zbylo jen okolo 120, takže ty ostatní jsou novější, asi tak o těch sto let...
Všechny sochy, co vidíte v pozadí jsou
Kannon s tisíci rukama (obrazně řečeno... ve skutečnosti má dvě normální a padesát, co každá z nich jakože vydá za dvacet, a těmi pomáhají těm, kdož pomoc potřebují). Uprostřed je pak ještě jedna obrovská (sedící) socha. A sochy v popředí jsou nějací bódhisattvové (asi?) a na krajích jsou Fúdžin a Raidžin, božstva větru a hromů, v tomto pořadí.
Skončivše s prohlídkou
Sandžúsangen-dó, vypravily jsme se s Ivankou, Lianou a Feru na
Arašijamu.
Žádné komentáře:
Okomentovat