Hacumóde je první návštěva svatyně v novém roce.
Ráno jsme "dělali" (tedy těch pár z nás, co neodjeli do Tokia... :D většina Číňanů a Nečíňanů (TW, HK) odjela do Tokia, kdo-ví-proč) moči (v takovém podivném přístroji, jehož fotografii ni video nemám, neb jsme slíbila slečnám v Olomouci, že si popovídáme přes Skype, takže jsem si nevzpomněla, že mám fotit ^//^ ), ale na nějaké společné hacumóde jsme se nevypravili, tak jsem se k večeru pokusila vypravit sama.
 |
| ... taky tam slečny měly Arishoka a ... ?? !!! (gomen... bylo to jen ráno a už si to jméno nepamatuju T_T) |
V Kamigamo-džindže bylo moc lidí, tak jsem tam nešla, místo toho jsem zamířila na druhý břeh a tam jsem nějakou svatyni našla, ale přepadl mě záchvat příliš-si-uvědomělého-gaidžinismu (ano, to slovo jsem si teď vymyslela, znamená to, že normálně vám vůbec nevadí, že se na vás Japonec podívá a na první pohled vidí, že jste cizák, ale pak třeba chcete jít sami (to je na tom důležité, že je člověk sám) do svatyně, ale tam jsou lidé, co ji mají na starost a vy si najednou strašně začnete uvědomovat, že jste cizák se snadno identifikovatelným obličejem (a.k.a. neasiat) a začnete se stydět a tak tam radši nejdete, nebo si jen něco nervózně pofotíte, bez toho, abyste vhodili pětijen na patřičné místo, zatleskali, poklonili se a tak... nebo se to děje jen mně?), takže jsem tam nešla... a místo toho šla dál podél řeky, až k tomuhle cool místu:
 |
| pohled k východu/vchodu (prostě zevnitř ven) |
Ani tam jsem moc nepochodila. Sotva jsem udělala vešla a udělala krok k hlavní svatyni, ozval se divný zvuk. Zastavila jsem se, zvuk přestal. Udělala jsem krok, zvuk se ozval znovu. Takhle jsem to vyzkoušela ještě asi třikrát. Chvíli jsem rozvažovala, zda se mi božstvo snaží naznačit, že když budu pokračovat, čeká mě nádherné a velké dobrodružství a nekonečná zásoba štěstí na celý zbytek mého dlouhého šťastného života, nebo zda se mi snaží naznačit, že jestli si dovolím k hlavní svatyni dojít, něco mě sežere, ale nakonec zvítězila paranoia a i za cenu možné ztráty věčného štěstí, rozhodla jsem se raději odejít a nechat pětijen jen na lucerně (což nevím, jestli se dá počítat za hacumóde...). (Ještě se o ni někdy pokusím znovu.)
 |
| Cestou domů, ale byly hezky vidět hvězdičky... |
Žádné komentáře:
Okomentovat