A na jih: Heiwa ga ičiban! (den šestý)

Přišel pátek 19. 2. a... výjimečně jsem nemusela vstávat brzy - ani jsem tak úplně nemohla, ta slečna, jak jsem u ní spala, spala děsně dlouho... ಠ‿↼

A na jih: Zvony v Nagasaki (den pátý)

I čtvrtek 18. 2. byl dnem kdy jsem musela vstávat děsně brzy. Tentokrát proto, abych stihla trajekt přes zátoku mezi Kumamotem a Šimabarou.

A na jih: Jak mi nejel vlak (den čtvrtý)

Stejně jako předchozí den, i 17. 2. mě čekalo brzké vstávání. Naštěstí jsem se probudila, aniž bych byla mezitím sežrána a dokonce i včas na to, abych zjistila, jak se pouští teplá voda do sprchy (což se mi večer nepodařilo), takže jsem si mohla dát sprchu na zahřátí... (ᗒᗜᗕ)

A na jih: Nikdo není doma (den třetí)

Na třetí den, úterý 16. 2., jsem musela vstávat brzy, neb jsem se potřebovala dostat prakticky na druhou stranu ostrova (naštěstí po té kratší straně) - do Mijazaki.

A na jih: Výhody a nevýhody studia v zahraničí (den druhý)

Na druhý den (15. 2.) jsem potřebovala vstát brzy, neb jsem měla velké plány.

A na jih: A to jsi šla pěšky?!!! (den nultý a první)

Večer 13. 2. jsem prchla z I-Housu a vydala se opět přespat na letiště. Jéééj! To abych ráno stihla letadlo na Kjúšú, kde jsem doufala, že bude trochu tepleji, než v Kjótě - no vždyť víte, je to na jihu a já jsem letěla až tak na jih, jak to jen na Kjúšú jde...

Na sever: domů (den pět a půltý) a shrnutí

Ráno 9. 2. jsme hezky vstali a zamířili na letiště a domů... ale ještě předtím...

Na sever: Sportu zdar (den pátý)

Poslední (celý) den na Hokkaidu, tj. 8. 2., jsme vyrazili lyžovat na nedaleký kopec, vážně, asi tak půl hodinky od zoo... :D
A než jsme šli večer spát, bylo toho sportování nakonec ještě víc.

Na sever: Tonari no Tot-toro, Tot-toro... (den čtvrtý)

Jak jsme 7. 2. vyrazili na výlet do Otaru, byli na exkurzi v pivovaru, pro změnu skoro zmrzli, navštívili ukrytý trh, byli zasněháni u řeky plné hvězd a dostali pečené brambory od milých hokkaiďanů.

Na sever: Wir sind der Jäger! (den třetí)

Jak jsme našly kamarády, nenechaly se sežrat a málem zmrzly a jiné veselé historky z našeho třetího dne (6. 2.) na Hokkaidó...

Na sever: Winter Wanderland (den druhý)

Nadešlo krásné zasněžené a zatažené ráno našeho druhého dne (5. 2.) na Hokkaidó a nás nenapadlo nic lepšího, než se jít opít.

Na sever: Letos je hrozně teplo (den nultý a den prvý)

Než jsem odjela do Japonska, měla jsem plán. Víte, v Japonsku je fakt hodně teplo. Akorát na severu je v zimě fakt zima a v létě snesitelně (jak u nás, co jsem slyšela) a na jihu je v létě ještě nesnesitelnější vedro, než jinde v Japonsku a v zimě je to tam... takové snesitelné, jak u nás... na podzim, na jaře. Tak. Zpět k plánu. Plán byl, že pokud tam pojedu, tak na Hokkaidó v létě, na Okinawu (nebo na Kjúšú) v zimě. A tak, když se mě Ivanka někdy o Vánočních prázdninách/začátku ledna zeptala, jestli s nimi (s ní a pár dalšími, z nichž pak někteří nakonec nejeli) nechci jet v únoru na Hokkaidó, samozřejmě jsem řekla, že proč ne, že.

Puripuri

Bylo krásné pondělní odpoledne 1. února, krásné zejména proto, že jsme jen před několika minutami dopsaly test, když jsme s Alou vyrazily do města udělat si purikuru. Hehe. :D

Jak jsme byli lyžovat

Už jste někdy lyžovali v teplákách? Když jsem odjížděla do Japonska, rozhodně jsem nepočítala s tím, že tu budu lyžovat. A i kdybych s tím počítala, stejně bych si věci na lyžování nebrala, páč jsou rozměrné.

Opravdové hacumóde a nějaký ten novorční alkehol

Včera (2. 1.) jsme konečně vyrazili na hacumóde! Ne, že by to bylo pozdě, nebo něco, správný čas na hacumóde je právě v období ošógacu (v podstatě "nový rok"), jež je právě 1. - 3. ledna, ale po mém ne zcela úspěšném novoročním... :D

Bílý hrad a černočerná tma

Povídá mi tak Ivanka, když jsme si tak seděli s Keiko a Luisem u stánku před Kitano Tenmangú: "Nechceš s námi zítra [26. 12.] jet na Himedži?" No, že jo... kdo by nejel.

Není na slivoně trochu brzy?

Sugawara no Mičizane byl takový bezva frúd, který vždycky věděl... nepsala jsem o něm už někdy? Teď vám nevím... každopádně, byl literát a vzdělanec, ale asi neuměl moc dobře čínsky (nebo jsou to jen zlomyslné drby) a tak navrhnul zastavit výpravy do Číny, protože prý začala upadat a přestala být dobrým vzorem... no, nakonec měl pravdu, tak ho poslechli. Jeho slibný kariéra měla jediný problém - všechny ostatní významné posty zastával někdo z rodu Fudžiwara. A tak se stalo, když soupeřil s jistým nejmenovaným Fudžiwarou (poněvadž si na jeho jméno nemůžu vzpomenout), že o něm někdo řekl něco nehezkého (jakože třeba plánuje spiknutí proti císaři nebo tak), jeden nehezký drb se dal dohromady s jiným, že milý Mičizane byl najedou exilu v Dazaifu, to je kdesi na Kjúšú, nějaká díra, kde lišky dávají dobrou noc (to je ale ještě vlastně dobré!) a prostě tam vůbec nic není, multiplex, kavárna, supermarket, dokonce ani jeden butik s módními kimony a nejnovějším vydáním přisprostlých ukijoe (eh, na ty tedy bylo ještě pár století moc brzy) a prostě, konec světa, kariéry, života, hrůza! Už to zní jako náctiletá drama queen z amerického seriálu? No ale tak nějak to pro tehdejšího heianského dvořana vážně bylo, když ho poslali někam do provincií (pamatujete to slovíčko 'exil'?) a Mičizane to velmi těžce nesl a po nějaké době z toho umřel (no dobře, bylo to trošičku komplikovanější, ale důležité je, že umřel a bylo mu předtím ukřivděno a byl v Dazaifu).

Ó, Ósaka... ne, bude se to jmenovat zase jen Ósaka

V Ósace mají Německý vánoční trh, až do 25. 12., tuším, tak jsme se tam v sobotu 19. 12. vypravili. Ze začátku to bylo poněkud náročné, neb jsme všichni byli trochu unavení po vánočním večírku (čestné slovo, minimálně já jsem byla jen unavená), ale pak se to zlepšilo, ač byla děsná zima. (V Ósace je asi jenom zima. Když jsem tam byla naposled (USJ), byla taky kosa až hrůza).

Tisíc a jedna Kannon

Ve středu 16. 12. jsme zase měli školní výlet, tentokrát do Sandžúsangen-dó, což znamená doslova 'hala třiceti tří prostorů (mezi (třiceti čtyřmi) sloupy)', a je to neoficiální název chrámu Rengeoo(-in).

Předvánoční dvě věže a jiná dobrodružství v Tokiu

Někdy tak v půlce listopadu jsem měla takovou myšlenku, že bych moc ráda viděla Tokio před Vánocemi. Na pátek 18. nám připadl vánoční večírek, takže jsem se pro výlet rozhodla týden před tím, 11.-12. 12.