Není na slivoně trochu brzy?

Sugawara no Mičizane byl takový bezva frúd, který vždycky věděl... nepsala jsem o něm už někdy? Teď vám nevím... každopádně, byl literát a vzdělanec, ale asi neuměl moc dobře čínsky (nebo jsou to jen zlomyslné drby) a tak navrhnul zastavit výpravy do Číny, protože prý začala upadat a přestala být dobrým vzorem... no, nakonec měl pravdu, tak ho poslechli. Jeho slibný kariéra měla jediný problém - všechny ostatní významné posty zastával někdo z rodu Fudžiwara. A tak se stalo, když soupeřil s jistým nejmenovaným Fudžiwarou (poněvadž si na jeho jméno nemůžu vzpomenout), že o něm někdo řekl něco nehezkého (jakože třeba plánuje spiknutí proti císaři nebo tak), jeden nehezký drb se dal dohromady s jiným, že milý Mičizane byl najedou exilu v Dazaifu, to je kdesi na Kjúšú, nějaká díra, kde lišky dávají dobrou noc (to je ale ještě vlastně dobré!) a prostě tam vůbec nic není, multiplex, kavárna, supermarket, dokonce ani jeden butik s módními kimony a nejnovějším vydáním přisprostlých ukijoe (eh, na ty tedy bylo ještě pár století moc brzy) a prostě, konec světa, kariéry, života, hrůza! Už to zní jako náctiletá drama queen z amerického seriálu? No ale tak nějak to pro tehdejšího heianského dvořana vážně bylo, když ho poslali někam do provincií (pamatujete to slovíčko 'exil'?) a Mičizane to velmi těžce nesl a po nějaké době z toho umřel (no dobře, bylo to trošičku komplikovanější, ale důležité je, že umřel a bylo mu předtím ukřivděno a byl v Dazaifu).
Už byste chtěli vědět, proč o něm tak rozsáhle, sáhodlouze básním? No, takže Mičizane umřel T.T a Kjóto postihla různá neštěstí, na týden vypadl Internet, přišly nějaké nemoci, požáry, záplavy, deště... no prostě jedna nepěkná věc za druhou (nejsem si jistá, jestli náhodou neudeřil hrom do císařského paláce, kvůli čemuž část paláce shořela) a císaře to úplně nepotěšilo. A tuhle si vzpomněl na chudáka Mičizaneho a povídá si, že to byl takový bezva frúd a že vždycky věděl, kde má ručník (ač si nikdo nebyl jistý, co to vlastně je, ten 'ručník') a že se celkem slušně vyznal v poezii a měl pár dobrých nápadů, třeba ten s tou Čínou, a že to vlastně nebylo moc hezké, co mu spáchali a že by třeba mohlo pomoct, kdyby ho prohlásili za kami (Tenmantendžin) a postavili mu v Dazaifu svatyni. A jak císař řekl, tak i udělali (tehdy to tak ještě fungovalo, když to Fudžiwara odsouhlasil, samozřejmě). Asi to vážně pomohlo, protože posléze postavili další všude možně po Japonsku a druhá nejvýznamnější je, samozřejmě v Kjótě, Kitano Tenman-gú.

Tak.

A do Kitano Tenman-gú jsem se vypravila v pátek 25. 12. po škole. Ukázalo se, že je to jedna z těch větších svatyní, co jich v Kjótě je.

vstupní obrovská torii

vstup

hlavní část 

... zezadu

menší svatyňky 

cestička

... a kvetly v ní slivoně (co má Mičizane společné se švestkami vám povím jindy). Na slivoně je brzo! Slivoně přece kvetou v únoru!

Na to, že jsem tam tak moc chtěla mi to trvalo dost dlouho, než jsem se konečně dostavila... Asi, že byl zas ten každoměsíční trh... kde jsem si stejně koupila zas jen takojaki... a potkala jsem tam Ivanku s Luisem a Kanae.

Večer byl ještě mladý, když jsem odcházela, měl pokračování.