A na jih: Zvony v Nagasaki (den pátý)

I čtvrtek 18. 2. byl dnem kdy jsem musela vstávat děsně brzy. Tentokrát proto, abych stihla trajekt přes zátoku mezi Kumamotem a Šimabarou.

Na sever: Tonari no Tot-toro, Tot-toro... (den čtvrtý)

Jak jsme 7. 2. vyrazili na výlet do Otaru, byli na exkurzi v pivovaru, pro změnu skoro zmrzli, navštívili ukrytý trh, byli zasněháni u řeky plné hvězd a dostali pečené brambory od milých hokkaiďanů.

Na sever: Wir sind der Jäger! (den třetí)

Jak jsme našly kamarády, nenechaly se sežrat a málem zmrzly a jiné veselé historky z našeho třetího dne (6. 2.) na Hokkaidó...

Na sever: Winter Wanderland (den druhý)

Nadešlo krásné zasněžené a zatažené ráno našeho druhého dne (5. 2.) na Hokkaidó a nás nenapadlo nic lepšího, než se jít opít.

Na sever: Letos je hrozně teplo (den nultý a den prvý)

Než jsem odjela do Japonska, měla jsem plán. Víte, v Japonsku je fakt hodně teplo. Akorát na severu je v zimě fakt zima a v létě snesitelně (jak u nás, co jsem slyšela) a na jihu je v létě ještě nesnesitelnější vedro, než jinde v Japonsku a v zimě je to tam... takové snesitelné, jak u nás... na podzim, na jaře. Tak. Zpět k plánu. Plán byl, že pokud tam pojedu, tak na Hokkaidó v létě, na Okinawu (nebo na Kjúšú) v zimě. A tak, když se mě Ivanka někdy o Vánočních prázdninách/začátku ledna zeptala, jestli s nimi (s ní a pár dalšími, z nichž pak někteří nakonec nejeli) nechci jet v únoru na Hokkaidó, samozřejmě jsem řekla, že proč ne, že.

Bílý hrad a černočerná tma

Povídá mi tak Ivanka, když jsme si tak seděli s Keiko a Luisem u stánku před Kitano Tenmangú: "Nechceš s námi zítra [26. 12.] jet na Himedži?" No, že jo... kdo by nejel.

Ó, Ósaka... ne, bude se to jmenovat zase jen Ósaka

V Ósace mají Německý vánoční trh, až do 25. 12., tuším, tak jsme se tam v sobotu 19. 12. vypravili. Ze začátku to bylo poněkud náročné, neb jsme všichni byli trochu unavení po vánočním večírku (čestné slovo, minimálně já jsem byla jen unavená), ale pak se to zlepšilo, ač byla děsná zima. (V Ósace je asi jenom zima. Když jsem tam byla naposled (USJ), byla taky kosa až hrůza).

Svítící bambusy kam se podíváš... aneb Kaguja-hime se vrací?!

V Sandžúsangen-dó jsme (16. 12.) skončili asi o půl čtvrté a zamířily jsme poněkud rozkouskovaně na Arašijamu. My s Ivankou jsme jely vlaky, Liana autobusy a Feru na kole. Ale podařilo se nám tam sejít.