Koto nikki: Jume ucucu 古都日記：夢現: A na jih: Zvony v Nagasaki (den pátý)

I čtvrtek 18. 2. byl dnem kdy jsem musela vstávat děsně brzy. Tentokrát proto, abych stihla trajekt přes zátoku mezi Kumamotem a Šimabarou.

Bylo kolem deváté ráno a bylo to prostě nádherné... racci, moře, ... ach jéj...

Po výstupu v přístavu Šimabaře jsem cestou na vlak, který mě měl odvézt do vlastní Šimabary, jsem objevila první opravdovou slivoň (tedy vypadající, jako slivoně na obrázcích) a pochopila, proč byly slivoně nejvíc kůl strom (a nebo jak místní říkají kytka (kvete to přece)) - předtím, než její místo kdo-ví-proč zabrala sakura...

V Šimabaře jsem uložila kufr do skříňky a vyrazila k hradu. Vypadal fakt kůl...

... akorát už nebyl původní - zvenku byl moc hezký, ale zevnitř by se za to styděly i ty nejohyzdnější socialistické budovy, co jich doma máme. Ještě, že tam byla celkem slušná výstava o hradu a "skrytých křesťanech" (což je taková japonská křesťanská sekta vzniknuvší tím, že do Nagasaki a okolí přijeli křesťani a všechno bylo super, Japonci si vesele konvertovali a tak... a pak to zakázali, že to kazí dobré (konfuciánské) mravy a tak... ale lidi už byli zkonvertovaní a tak ti, co se nepřiznali a nebyli pak následně umučeni na nedaleké sopce Unzen, se to naučili a schovávat a tím, že neměli moc přístup k té oficiální verzi, tak jim to trochu zmutovalo (ale ne tak moc, jak Korejcům).

byla tam spousta map a obrázků hradu a sopky a tak

jeden z příkladů "umění" "skrytách křesťanů" - když na to kouknete, určitě byste všichni řekli, že je to bódhisttva Kannon, ale ona není - ... no, určitě byste si mysleli, že je to něco buddhistického nebo tak... ale ona je to panenka Marie s Ježíškem...

krom toho tam sem-tam byl super věci jako třeba tahle hasičská uniforma...

nebo tenhle obrázek...
(tady jsem hodně váhala, jestli sem dát tenhle nebo staříka jedoucího na kaprovi...)

Strašlivý socialistickoidní interiér naštěstí spolu s výstavkou převážil i krásný výhled do všech čtyř světových stran.

hora/sopka - všimněte si sněhu na zadním kopci

tam za mořem je Saraje-... Kumamoto

V parčíku vzniklém uvnitř hradních zdí byly různé afektované/dramatické sochy...

... domeček se starými japonskými věcmi, jako třeba tenhle tiskařský stroj...

... a slivoňový háj.

pokus o trošku té umělecké kompozície

Krom toho tam ještě měli muzeum Hinamcauri, jenž se kvapem blížil.

ňáká Beth a tenšukaku (hlavní obytná "věž")

Po návštěvě hradu jsem (jistě správně) usoudila, že by bylo dobré pozdravit také místní samurajské rodiny - mají v Šimabaře ještě stále svou tradiční uličku s kanálem uprostřed.

Na návštěvě u Šinozukových:

pohled dovnitř ze zahrady, pan Šinozuka něco spisuje, je to zaneprázdněný člověk

jeho paní s dětmi

kuchyně

vstupní dvorek

A pak, že se půjdu naobědvat, vynechám odpočívajícího Buddhu, protože je daleko, a šupky dupky na vlak. Jenže jídlo (bylo moc dobré) připravovali hrozně dlouho, a tak mi vlak ujel, i když jsem oběd ani nedojedla... (｡•́︿•̀｡)
A tak jsem se byla nucena ještě půl hodiny poflakovat po nádraží, což nakonec nebylo tak zlé, neb se ukázalo, že je to moc hezké nádraží.

moře z okna vlaku

A pak už mě čekalo Nagasaki. V Nagasaki jsem nebydlela v hostelu, ale přes Air.bnb u slečny z Thajska, které na Japonsku vadilo tolik věcí, až jsem si říkala, proč tu tedy zůstává (pracuje tady), ale jinak byla fakt milá. Její byteček (malinký, jednopokojový) byl na kopci nad China Townem. Aha, to je pravda, ještě jsem nezmínila, že Nagasaki je kopcovaté jak blázen. Co jsem tak trochu cestovala, zvykla jsem si, že Japonská města jsou vždy více-méně v rovině, až úplně do kopců nejdou - kromě Nagasaki. Samozřejmě, že jakmile jsem to tam uviděla, vzpomněla jsem si, jak jsem kdesi četla, že kvůli tomu, že jsou tam ty kopce se do okolí moc nerozšířila radiace, když tam shodili tu atomovku, že zústala uzavřená mezi něma, zato to ale bylo horší, než v Hirošimě, která je v rovině.

Bylo něco po páté, když jsem tam dorazila. A v šest... co to mé uši neslyší - zvony! (Což mi zas připomnělo knížku, kterou jsem nečetla, Zvony Nagasaki od Nagaie Takešiho, o kterém si nic nepamatuju... mám já to ale asociace...) Asi, že je centrem japonského křesťanství.

Dedžima (místo, kam mohli zahraniční obchodníci) z okna

Podařilo se mi přijet zrovna v době, kdy měli v China Townu nějaký festival, tak jsem si chvíli odpočala a šla se podívat na lampiony a draky a najít si večeři.