Na sever: Tonari no Tot-toro, Tot-toro... (den čtvrtý)

Jak jsme 7. 2. vyrazili na výlet do Otaru, byli na exkurzi v pivovaru, pro změnu skoro zmrzli, navštívili ukrytý trh, byli zasněháni u řeky plné hvězd a dostali pečené brambory od milých hokkaiďanů.

Otaru je takové malé městečko, na pobřeží severozápadně od Sappora a je takové... malebné. A krom toho je docela známé svou odnoží sněhového festivalu. Světlíška na nás čekala již při příjezdu na nádraží, které bylo taky celkem hezké.

Ulice směrem dolů od nádraží nás přivedla k boční uličce, v níž byla pěkná řada sněhových soch, kromě Jacka třeba taky Totoro, který způsobil, že jsme si pak celý den tiše prozpěvovali...

ulička

Postupně jsme se dopracovali k další velké silnici, po níž jsme kolem řádně orampouchovaného skladiště došli až k muzeu skleněných výtvorů, prodejně osmibarevné zmrzliny a prodejně sýrů.

V muzeu jsme si ovšem prohlédli jen muzejní obchod, neb vlastní muzeo prý bylo na našinec moc drahé. I tak to bylo zajímavé - vyrábějí tam skleněná inkoustová pera. Jestli se tam někdy vypravím s větším zavazedlem, snad si i nějaké koupím... Zmrzlinu jsme si nedali, neb na ni bylo moc zima.
Poté jsme se ocitli v jiném sklaišti, bývalém, přestavěném na restauraci. Ostatní byli strašně odvázaní z kraba, tak si dali něco krabového, ale já jsem měla chuť na lososa... :D
Napapané čekala nás exkurze v pivovaru.

Byl to pivovar s restaurací, nebo restaurace s pivovarem, a to, co vidíte uprostřed (a co jsem samozřejmě hned zapomněla k čemu slouží), stálo uprostřed místnosti, aby na to jedící dobře viděli. Ostatní části, jako třeba ta, kde z nějakého důvodu musela být zima, byly hezky za sklem, aby i na ně bylo vidět. V té druhé místnosti, kde nebyla zima ^__~, nám i dali ochtnat takové sladké věci, která je někde na cestě k pivu (podle článku na Wikipedii bych řekla, že to byla sladina, ale ruku do ohně za to nedám). A nakonec nás vzali k výstavce, kde nám průvodce povykládal o historii a různých typech piva. Docela dost toho věděl i o ČR a našich pivech, tak jsme měly s Ivankou radost.
Po tomto rozptýlení jsme jali bloumat po městečku, neb hlavní atrakce začínala až za tmy a do té bylo ještě daleko.

Podívali jsme se k vodě.
Byli jste někdy u moře v zimě?

Z mapky jsem zjistila, že tam mají svatyni, tak jsem se k ní vypravili. (Co naplat, mám ráda svatyně...)
Eika s Pietrem se tam zkoulovali, takže myslím, že to byl docela úspěch. XD

Cestou zpět k nádraží jsme narazili na tak trošku ukrytý trh s mořskými potvorami.
Jedna šikovná trhovkyně nám dala ochutnat různé věci, co prodávala, a byla vůbec taková přátelská, tak jsme si u ní všichni něco koupili... (třeba sýr s příchutí kraba).

Po trhu jsme naznali, že je čas na sváču, něco teplého a chvíli odpočinku, tak jsme si na chvíli sedli v místní kavárničce, na dort s čajem, nebo kávou. Mezitím se setmělo a tak jsme vyrazili za světlíšky.

říkala jsem vám, že SW jsou populární

začátek cesty po které jsme šli ráno, té s Jackem a Totorem

kanál, asi hlavní důvod, proč se do Otaru jezdí v zimě na světlíška

V nedalekém kulturním centru měli ještě spešl výstavku ledových a sněhových světlíšek.

... a pak zase zpět ke kanálu.

skupinové foto

Cestou zpět jsme narazili na konec oné tolikrát vzpomínané uličky a vydali se tedy jí.

bludiště

A pak, jak si tam tak vykračujeme směrem k nádraží, narazili jsme na shluk okolo místa, kde hokkaidské babičky přes den opékaly brambory a prodávaly je... a že už končily, tak nám jen tak pro radost každému vstrčily do pracky horký brambor a že ať se máme dobře a dáváme na cestě domů (myšleno do Sappora) pozor... inu, Japonci jsou vesměs takoví milí lidé... ❤

Jack svítící

A pak už jen hurá do pekárny (která měla zavírat čtvrt hodiny před tím, než jsme tam vtrhli, ale Japonci jsou Japonci a nic nenamítali) a na vlak... Mo~ri no na~ka ni~... 🎶