Bílý hrad a černočerná tma

Povídá mi tak Ivanka, když jsme si tak seděli s Keiko a Luisem u stánku před Kitano Tenmangú: "Nechceš s námi zítra [26. 12.] jet na Himedži?" No, že jo... kdo by nejel.

Není na slivoně trochu brzy?

Sugawara no Mičizane byl takový bezva frúd, který vždycky věděl... nepsala jsem o něm už někdy? Teď vám nevím... každopádně, byl literát a vzdělanec, ale asi neuměl moc dobře čínsky (nebo jsou to jen zlomyslné drby) a tak navrhnul zastavit výpravy do Číny, protože prý začala upadat a přestala být dobrým vzorem... no, nakonec měl pravdu, tak ho poslechli. Jeho slibný kariéra měla jediný problém - všechny ostatní významné posty zastával někdo z rodu Fudžiwara. A tak se stalo, když soupeřil s jistým nejmenovaným Fudžiwarou (poněvadž si na jeho jméno nemůžu vzpomenout), že o něm někdo řekl něco nehezkého (jakože třeba plánuje spiknutí proti císaři nebo tak), jeden nehezký drb se dal dohromady s jiným, že milý Mičizane byl najedou exilu v Dazaifu, to je kdesi na Kjúšú, nějaká díra, kde lišky dávají dobrou noc (to je ale ještě vlastně dobré!) a prostě tam vůbec nic není, multiplex, kavárna, supermarket, dokonce ani jeden butik s módními kimony a nejnovějším vydáním přisprostlých ukijoe (eh, na ty tedy bylo ještě pár století moc brzy) a prostě, konec světa, kariéry, života, hrůza! Už to zní jako náctiletá drama queen z amerického seriálu? No ale tak nějak to pro tehdejšího heianského dvořana vážně bylo, když ho poslali někam do provincií (pamatujete to slovíčko 'exil'?) a Mičizane to velmi těžce nesl a po nějaké době z toho umřel (no dobře, bylo to trošičku komplikovanější, ale důležité je, že umřel a bylo mu předtím ukřivděno a byl v Dazaifu).

Ó, Ósaka... ne, bude se to jmenovat zase jen Ósaka

V Ósace mají Německý vánoční trh, až do 25. 12., tuším, tak jsme se tam v sobotu 19. 12. vypravili. Ze začátku to bylo poněkud náročné, neb jsme všichni byli trochu unavení po vánočním večírku (čestné slovo, minimálně já jsem byla jen unavená), ale pak se to zlepšilo, ač byla děsná zima. (V Ósace je asi jenom zima. Když jsem tam byla naposled (USJ), byla taky kosa až hrůza).

Svítící bambusy kam se podíváš... aneb Kaguja-hime se vrací?!

V Sandžúsangen-dó jsme (16. 12.) skončili asi o půl čtvrté a zamířily jsme poněkud rozkouskovaně na Arašijamu. My s Ivankou jsme jely vlaky, Liana autobusy a Feru na kole. Ale podařilo se nám tam sejít.

Tisíc a jedna Kannon

Ve středu 16. 12. jsme zase měli školní výlet, tentokrát do Sandžúsangen-dó, což znamená doslova 'hala třiceti tří prostorů (mezi (třiceti čtyřmi) sloupy)', a je to neoficiální název chrámu Rengeoo(-in).

Amazing, this has pretty much been magic!

Milý internetový deníčku,
dnes mě málem praštila vrba mlátička, políbil mozkomor, nebo mě možná chtěl sníst, kdo ví, ale vážně se mě pokusil sníst dinosaurus, byla jsem ošplíchána vodou a málem jsem zmrzla. To vše jen tak za slušnou částku peněz. Ale krom toho jsem se taky proletěla na hypogryfovi, zahrála si famfrpál a dala si máslový ležák... což je fajn.
A! A! A! A konečně, po tom dlouhém čekání, nekonečném, no chápete, (po čtrnácti letech!) jsem konečně spatřila věže tyčící se nad jezerem, okřídlené vepříky u vstupní brány, skleníky... no prostě Bradavice!

- 27. listopadu 2015

Taková pohodová sobota...

V neděli 22. 11. se v Kamigamo-džindže konal každoměsíční trh.

Vypravila jsem se tam spolu s Eki a s nekalým záměrem, že bych tam třeba mohla potkat svou host family, poněvadž říkali, že tam taky chodí...

Lístečkyyy

Byla ona krásná sobota 21. 11. a po návštěvě svatyně nám stále zbývalo spousta času, i vyrazily jsme tedy k nedalekému chrámu Tófuku-dži.

Lištičkyyy!

V sobotu 21. 11. nastal krásný podzimní den. I vypravily jsme se s Harukou na výlet do svatyně Fušimi-Inari, ježto je známa především svými více než deseti tisíci bran torii... a taky tím, že je zasvěcena bohyni (božstvu) Inari.