Svítící bambusy kam se podíváš... aneb Kaguja-hime se vrací?!

V Sandžúsangen-dó jsme (16. 12.) skončili asi o půl čtvrté a zamířily jsme poněkud rozkouskovaně na Arašijamu. My s Ivankou jsme jely vlaky, Liana autobusy a Feru na kole. Ale podařilo se nám tam sejít.

Arašijama - co, kde a proč?
Navzdory názvu (嵐山) tam není žádná hora, žádní Arashi a dokonce ani žádná bouřka (naštěstí). Byla jsem poněkud zklamaná. (Tedy, hora tam je, dokonce několik, ale nemusíte na ně chodit, abyste viděli většinu těch důležitých věcí. Celá ta oblast je totiž v okolí řeky Kacura (k níž jsem se už nějakou dobu chtěla podívat, jej!) a je tedy poměrně rovinatá. Důvodem, proč jsme se tam chtěly podívat teď bylo, že tam do neděle 20. měli mít light-up mostu Tógecu-kjó (přes Kacura-gawu) a bambusového lesa a nějakých chrámů.

Tógecu-kjó

"Jarní zahrada"

Světlíšta?

light-up lesa na Arašijamě (míněno té hoře, co na ni netřeba lézti)

... 'sme my... v "Kimonovém lese" - v těch tubách jsou látky na kimona

"Kimonový les" je na koncovém nádražíčku jedné z vlakových linek

nasvícená zahrada pravděpodobně svatyně Nonomija

svítící bambusy

...

my a svítící bambusy

socha nějakých chlapíků, byl tam popisek, ale jediné, co si pamatuju je, že jeden z nich je Sakamoto Rjóma...

taková děsně pěkná svítící věc (možná z bambusů) v chrámu Džódžakukó

zvonice tamtéž

výhled na Kjóto z chrámu

sloupy, na které si mohl člověk nalepit lísteček s nějakým přáním,
v zahradě u jezírka pod Nison-inem (chrám)

v zahradě měli kameny s básněmi z 'Hjakunin'iššu'/'Kokinšú'
(náhodně vybraný kámen, zatím jsem neměla čas prostudovat popisky a zjistit, co je to za báseň)

zahrada se světlíšky, občas jí procházeli Sithové a mávali na lidi světelnými tantó

ještě jednou Tógecu-kjó, tentokrát skoro tak, jak ho známe z prospektů

(A na závěr jsem si dala své prvním opravdové takojaki... mňam!)

Povídala Ivanka, že mám úplně stejnou reakci na světlíšta jako Miška. :D No... asi je tu důvod, proč jsme tak dobré kamarádky... ;)