Lístečkyyy

Byla ona krásná sobota 21. 11. a po návštěvě svatyně nám stále zbývalo spousta času, i vyrazily jsme tedy k nedalekému chrámu Tófuku-dži.

Vlastně jsme si ho ani moc neprohlédly, ihned jsme se nechaly za drobný poplatek (no, zas tak drobný nebyl) vcucnout fo zahrady, kde by všichni padali na zem v mdlobách z momidžíků, kdyby bylo kam a jak padat. Ok. Tak zlé to nebylo, byla tam místa, kdy měl člověk kolem sebe i víc než tři metry prostoru! A momidžíci byli vážně moc hezcí, byť Haruka říkala, že úplně nejúžasnější budou tak za dva tři týdny! (To už by doma dávno opadalo! Jak to funguje?!)

brána do chrámu

momidži

jedna z budov chrámu ze zahrady

další z budov, v zahradě

písek

pro změnu momidžíííí

A pak jsem přišla na to, že když si foťák nastavím do režimu 'západ slunce', mají momidži na fotkách barvu momidžíků ve skutečnosti... Jééééj!

 

 

 Není nic lepšího, než kousíček závisti po návštěvě chrámu:

jakimoči (ve skutečnosti v tomto případě pečené moči, nikoli závist)

Tehepero.