Ó, Ósaka... ne, bude se to jmenovat zase jen Ósaka

V Ósace mají Německý vánoční trh, až do 25. 12., tuším, tak jsme se tam v sobotu 19. 12. vypravili. Ze začátku to bylo poněkud náročné, neb jsme všichni byli trochu unavení po vánočním večírku (čestné slovo, minimálně já jsem byla jen unavená), ale pak se to zlepšilo, ač byla děsná zima. (V Ósace je asi jenom zima. Když jsem tam byla naposled (USJ), byla taky kosa až hrůza).



Neb bylo po večírku, vyráželi jsme až kolem jedenácté. Chtěli jsme se podívat, kromě vánočního trhu, ještě na hrad, nějaké svatyně/chrámy a nějaké ty iluminace (イルミネーション).
Nejprve jsem nedaleko od stanice Umeda, kam jsme přijeli, se nachází svatyně Cujuten, která je mimojiné zasvěcená i nějaké prostituce a nějakému učedníkovi, kteří se do sebe zamilovali, ale nemohli spolu být (že jo, prostitutka a učedník...) a tak se spolu zabili... takže se tam lidi chodí "modlit" za opravdovou a naplněnou lásku, nebo tak něco. ^__~

 Pokračovali jsme ulicí plnou pačinka a klubů až k místu, kde byl místní Tenman-gú.

Omiki Ebisu... omiki je sake, které se nechává božstvům, Ebisu je jeden ze sedmi božstev štěstí, ale píše se jinými znaky, takže je to poněkud matoucí, ač si myslím, že by to měl být on... provedu výzkum

boční svaytňka v Tenman-gú

Po návštěvě svatyně jsme naznali, že už fakt máme hlad - zakotvili jsme tedy v nedaleké okonomijaki restauraci (okonomijaki je ósacká specialita), vážně hned na rohu ulice se svatyní... a dali si okonomijaki. A takojaki. A pokecali jsme s vedle sedícím pánem. Který se nabídl, že nás vyfotí. Tak jsme se nechali.

Během oběda jsme naznali, že hrad již nestíháme, vyrazili jsme tedy směrem k ostrovu (v Ósace mají nějakou řeku), kde se měly nacházet nějaké iluminované věci. Sotva jsme však ušli pár kroků, narazili jsme na stánek s taijaki, což je taky ósacká specialita (údajně) a navíc jsem si ho vždycky chtěla dát...

taijaki plněné fazolovou pastou s kousky celých fazolí (cubuan)

 Ostrov byl ovšem blíže než jsme čekali, a tak jsme tam dorazili ještě za světla.

vánoční trh (ne ten německý)

iluminovaná budova (byla tam celá sekvence, tohle je poslední (a nejvánočnější) část

blikající svítící stromy, taky iluminace

i ta světélka pod mostem měnila barvy

... 'sme zas my, tentokrát se stromkem se svítícími pytlíčky

iluminace

Odtud jsme se vydali zase zpět k Umedě na onen tolikrát zmiňovaný německý vánoční trh (chtěla jsem tam až za tmy, až bude svítit). A cestou jsme úplně náhodou narazili na ten slavný dům, co jím vede dálnice... (docela jsem zapomněla, že je to vlastně v Ósace, tak mi udělalo fakt radost, že jsme na něj náhodou narazili :D )

 Pokrařujíce dál, uviděli jsme dům s dírou, Umeda Sky Building, pod nímž se nacházel onen trh.

 

 

Dala jsem si svařák (a získala tak hrneček) a bílou klobásu, takže to bylo skoro jak předvánoční výlet do Vídně s tatínkem, akorát to nebylo ve Vídni a nebyl tam tatínek... T.T

měli i Betlém

Jako poslední bod programu bylo ještě jedno místo s iluminací. K tomu se ještě přidala návštěva Alexandrovy tety, která bydlí kousek od toho místa a má tam německou restauraci (ač je Japonka). Nicméně, když jsme dojeli metrem na místo, ještě jednou jsem zkontrolovala, kde se ta iluminace nachází, a při té příležitosti zjistila, že za to chcou spoustu peněz, tak jsme jen šli na návštěvu (kde jsme dostali pivo (Löwenbräu), ač ho někteří z nás ani moc nechtěli (třeba já) :D a plechovku německých klobás).

Ósaka má dvě zajímavé vlastnosti: vždycky je tam zima a vždycky se z ní vrátíme až po jedenácté večer... o.O