A na jih: Heiwa ga ičiban! (den šestý)

Přišel pátek 19. 2. a... výjimečně jsem nemusela vstávat brzy - ani jsem tak úplně nemohla, ta slečna, jak jsem u ní spala, spala děsně dlouho... ಠ‿↼

A na jih: Jak mi nejel vlak (den čtvrtý)

Stejně jako předchozí den, i 17. 2. mě čekalo brzké vstávání. Naštěstí jsem se probudila, aniž bych byla mezitím sežrána a dokonce i včas na to, abych zjistila, jak se pouští teplá voda do sprchy (což se mi večer nepodařilo), takže jsem si mohla dát sprchu na zahřátí... (ᗒᗜᗕ)

A na jih: Nikdo není doma (den třetí)

Na třetí den, úterý 16. 2., jsem musela vstávat brzy, neb jsem se potřebovala dostat prakticky na druhou stranu ostrova (naštěstí po té kratší straně) - do Mijazaki.

A na jih: A to jsi šla pěšky?!!! (den nultý a první)

Večer 13. 2. jsem prchla z I-Housu a vydala se opět přespat na letiště. Jéééj! To abych ráno stihla letadlo na Kjúšú, kde jsem doufala, že bude trochu tepleji, než v Kjótě - no vždyť víte, je to na jihu a já jsem letěla až tak na jih, jak to jen na Kjúšú jde...

Na sever: Sportu zdar (den pátý)

Poslední (celý) den na Hokkaidu, tj. 8. 2., jsme vyrazili lyžovat na nedaleký kopec, vážně, asi tak půl hodinky od zoo... :D
A než jsme šli večer spát, bylo toho sportování nakonec ještě víc.

Na sever: Tonari no Tot-toro, Tot-toro... (den čtvrtý)

Jak jsme 7. 2. vyrazili na výlet do Otaru, byli na exkurzi v pivovaru, pro změnu skoro zmrzli, navštívili ukrytý trh, byli zasněháni u řeky plné hvězd a dostali pečené brambory od milých hokkaiďanů.

Opravdové hacumóde a nějaký ten novorční alkehol

Včera (2. 1.) jsme konečně vyrazili na hacumóde! Ne, že by to bylo pozdě, nebo něco, správný čas na hacumóde je právě v období ošógacu (v podstatě "nový rok"), jež je právě 1. - 3. ledna, ale po mém ne zcela úspěšném novoročním... :D

(Ne zcela úspěšný) pokus o hacumóde

Hacumóde je první návštěva svatyně v novém roce.

Hačiman-gú no sankei

V neděli 27. jsme s Harukou šly na moc dobrý rámen a v pondělí po škole (ano, měli jsme 28. 12., a pouze 28. 12. školu; a to ještě jeden vyučující řekl, že nepřijde, takže jsem měla jen jednu hodinu :D) jsem vyrazila do Hataeda-Hačiman-gú, čili svatyně kami Hačimana, kousek od I-Housu.

Není na slivoně trochu brzy?

Sugawara no Mičizane byl takový bezva frúd, který vždycky věděl... nepsala jsem o něm už někdy? Teď vám nevím... každopádně, byl literát a vzdělanec, ale asi neuměl moc dobře čínsky (nebo jsou to jen zlomyslné drby) a tak navrhnul zastavit výpravy do Číny, protože prý začala upadat a přestala být dobrým vzorem... no, nakonec měl pravdu, tak ho poslechli. Jeho slibný kariéra měla jediný problém - všechny ostatní významné posty zastával někdo z rodu Fudžiwara. A tak se stalo, když soupeřil s jistým nejmenovaným Fudžiwarou (poněvadž si na jeho jméno nemůžu vzpomenout), že o něm někdo řekl něco nehezkého (jakože třeba plánuje spiknutí proti císaři nebo tak), jeden nehezký drb se dal dohromady s jiným, že milý Mičizane byl najedou exilu v Dazaifu, to je kdesi na Kjúšú, nějaká díra, kde lišky dávají dobrou noc (to je ale ještě vlastně dobré!) a prostě tam vůbec nic není, multiplex, kavárna, supermarket, dokonce ani jeden butik s módními kimony a nejnovějším vydáním přisprostlých ukijoe (eh, na ty tedy bylo ještě pár století moc brzy) a prostě, konec světa, kariéry, života, hrůza! Už to zní jako náctiletá drama queen z amerického seriálu? No ale tak nějak to pro tehdejšího heianského dvořana vážně bylo, když ho poslali někam do provincií (pamatujete to slovíčko 'exil'?) a Mičizane to velmi těžce nesl a po nějaké době z toho umřel (no dobře, bylo to trošičku komplikovanější, ale důležité je, že umřel a bylo mu předtím ukřivděno a byl v Dazaifu).

Ó, Ósaka... ne, bude se to jmenovat zase jen Ósaka

V Ósace mají Německý vánoční trh, až do 25. 12., tuším, tak jsme se tam v sobotu 19. 12. vypravili. Ze začátku to bylo poněkud náročné, neb jsme všichni byli trochu unavení po vánočním večírku (čestné slovo, minimálně já jsem byla jen unavená), ale pak se to zlepšilo, ač byla děsná zima. (V Ósace je asi jenom zima. Když jsem tam byla naposled (USJ), byla taky kosa až hrůza).

Nara nara šika šika inai to ienai

Jep. V pondělí 23. 11. byl svátek práce a jaký to převeliký div, měli jsme volno! A tak jsem se znovu vydala do Nary za jeleny, tentokrát s Alou.

Taková pohodová sobota...

V neděli 22. 11. se v Kamigamo-džindže konal každoměsíční trh.

Vypravila jsem se tam spolu s Eki a s nekalým záměrem, že bych tam třeba mohla potkat svou host family, poněvadž říkali, že tam taky chodí...

Lištičkyyy!

V sobotu 21. 11. nastal krásný podzimní den. I vypravily jsme se s Harukou na výlet do svatyně Fušimi-Inari, ježto je známa především svými více než deseti tisíci bran torii... a taky tím, že je zasvěcena bohyni (božstvu) Inari.