Hačiman-gú no sankei

V neděli 27. jsme s Harukou šly na moc dobrý rámen a v pondělí po škole (ano, měli jsme 28. 12., a pouze 28. 12. školu; a to ještě jeden vyučující řekl, že nepřijde, takže jsem měla jen jednu hodinu :D) jsem vyrazila do Hataeda-Hačiman-gú, čili svatyně kami Hačimana, kousek od I-Housu.

Bílý hrad a černočerná tma

Povídá mi tak Ivanka, když jsme si tak seděli s Keiko a Luisem u stánku před Kitano Tenmangú: "Nechceš s námi zítra [26. 12.] jet na Himedži?" No, že jo... kdo by nejel.

Merry Christmas, Cake!

Občas v pátek bývá ve čtvrtém patře jídelny tzv. Global Saloon, cože je taková sešlost studentů převážně Enviromentálních studií, zdá se, kteří spolu mají mluvit anglicky, aby si procvičili angličtinu. Vždycky tam někdo má prezentaci o tom, jak byl někde na studiích v zahraničí (anglicky). A aby to měli s tou angličtinou snazší (nebo těžší?), vždycky tam pozvou i nás, rjúgakuseie.

Není na slivoně trochu brzy?

Sugawara no Mičizane byl takový bezva frúd, který vždycky věděl... nepsala jsem o něm už někdy? Teď vám nevím... každopádně, byl literát a vzdělanec, ale asi neuměl moc dobře čínsky (nebo jsou to jen zlomyslné drby) a tak navrhnul zastavit výpravy do Číny, protože prý začala upadat a přestala být dobrým vzorem... no, nakonec měl pravdu, tak ho poslechli. Jeho slibný kariéra měla jediný problém - všechny ostatní významné posty zastával někdo z rodu Fudžiwara. A tak se stalo, když soupeřil s jistým nejmenovaným Fudžiwarou (poněvadž si na jeho jméno nemůžu vzpomenout), že o něm někdo řekl něco nehezkého (jakože třeba plánuje spiknutí proti císaři nebo tak), jeden nehezký drb se dal dohromady s jiným, že milý Mičizane byl najedou exilu v Dazaifu, to je kdesi na Kjúšú, nějaká díra, kde lišky dávají dobrou noc (to je ale ještě vlastně dobré!) a prostě tam vůbec nic není, multiplex, kavárna, supermarket, dokonce ani jeden butik s módními kimony a nejnovějším vydáním přisprostlých ukijoe (eh, na ty tedy bylo ještě pár století moc brzy) a prostě, konec světa, kariéry, života, hrůza! Už to zní jako náctiletá drama queen z amerického seriálu? No ale tak nějak to pro tehdejšího heianského dvořana vážně bylo, když ho poslali někam do provincií (pamatujete to slovíčko 'exil'?) a Mičizane to velmi těžce nesl a po nějaké době z toho umřel (no dobře, bylo to trošičku komplikovanější, ale důležité je, že umřel a bylo mu předtím ukřivděno a byl v Dazaifu).

Nésém vám véčéři, pódívéjte!

Udělat Vánoce v Japonsku se ukázalo býti nakonec celkem vtipné a proveditelné, byť s některými drobnými detaily, nedostatky, zádrhely atp. ... a nakonec to bylo všechno moc hezké.

Šťastné a veselé Vánoce!

Krásné Vánoce vám všem!

A ať vám Ježíšek nadělí něco moc hezkého!

Santa-san, Santa-san! Utaóó~ó!

V neděli (20.) měl školní "orchestr" vánoční koncert. Moc se mi tam nechtělo, ale tak někdy před dvěma týdny jsem slíbila Alexandrovi, že tam s ním půjdu, tak jsem  nakonec šla. Ještě, že tak.

Ó, Ósaka... ne, bude se to jmenovat zase jen Ósaka

V Ósace mají Německý vánoční trh, až do 25. 12., tuším, tak jsme se tam v sobotu 19. 12. vypravili. Ze začátku to bylo poněkud náročné, neb jsme všichni byli trochu unavení po vánočním večírku (čestné slovo, minimálně já jsem byla jen unavená), ale pak se to zlepšilo, ač byla děsná zima. (V Ósace je asi jenom zima. Když jsem tam byla naposled (USJ), byla taky kosa až hrůza).

Vánoce, Vánoce přicházejí, pomalu, ale jistě

Přišel pátek 18. 12. a s ním i vánoční večírek.

Svítící bambusy kam se podíváš... aneb Kaguja-hime se vrací?!

V Sandžúsangen-dó jsme (16. 12.) skončili asi o půl čtvrté a zamířily jsme poněkud rozkouskovaně na Arašijamu. My s Ivankou jsme jely vlaky, Liana autobusy a Feru na kole. Ale podařilo se nám tam sejít.

Tisíc a jedna Kannon

Ve středu 16. 12. jsme zase měli školní výlet, tentokrát do Sandžúsangen-dó, což znamená doslova 'hala třiceti tří prostorů (mezi (třiceti čtyřmi) sloupy)', a je to neoficiální název chrámu Rengeoo(-in).

A je po čaji

Tak se nám s Alou v pondělí 14. 12. konečně podařilo jít zase do sadóbu...

Předvánoční dvě věže a jiná dobrodružství v Tokiu

Někdy tak v půlce listopadu jsem měla takovou myšlenku, že bych moc ráda viděla Tokio před Vánocemi. Na pátek 18. nám připadl vánoční večírek, takže jsem se pro výlet rozhodla týden před tím, 11.-12. 12.

Podzimní Kijomizudera

V pondělí 7. 12. jsme se s Ivankou po škole vypravily na Kijomizuderu, podívat se na momidži a light-up.

Christmas Tree, oh, Christmas Tree!

V pondělí 30. 11. večer jsme postavili vánoční stromeček v hale (ano, umělý) a navěšeli na něj různá cingrlátka a světýlka...

Fušigi na koutou no outou

V neděli 29. 11. se udála ještě jedna pamětihodná událost. Byli jsme na koncertě.

Zima od noh

V sobotu jsem nedělala vlastně ani nic moc zajímavého, za to ale v neděli!

Amazing, this has pretty much been magic!

Milý internetový deníčku,
dnes mě málem praštila vrba mlátička, políbil mozkomor, nebo mě možná chtěl sníst, kdo ví, ale vážně se mě pokusil sníst dinosaurus, byla jsem ošplíchána vodou a málem jsem zmrzla. To vše jen tak za slušnou částku peněz. Ale krom toho jsem se taky proletěla na hypogryfovi, zahrála si famfrpál a dala si máslový ležák... což je fajn.
A! A! A! A konečně, po tom dlouhém čekání, nekonečném, no chápete, (po čtrnácti letech!) jsem konečně spatřila věže tyčící se nad jezerem, okřídlené vepříky u vstupní brány, skleníky... no prostě Bradavice!

- 27. listopadu 2015

Nara nara šika šika inai to ienai

Jep. V pondělí 23. 11. byl svátek práce a jaký to převeliký div, měli jsme volno! A tak jsem se znovu vydala do Nary za jeleny, tentokrát s Alou.

Taková pohodová sobota...

V neděli 22. 11. se v Kamigamo-džindže konal každoměsíční trh.

Vypravila jsem se tam spolu s Eki a s nekalým záměrem, že bych tam třeba mohla potkat svou host family, poněvadž říkali, že tam taky chodí...

Lístečkyyy

Byla ona krásná sobota 21. 11. a po návštěvě svatyně nám stále zbývalo spousta času, i vyrazily jsme tedy k nedalekému chrámu Tófuku-dži.

Lištičkyyy!

V sobotu 21. 11. nastal krásný podzimní den. I vypravily jsme se s Harukou na výlet do svatyně Fušimi-Inari, ježto je známa především svými více než deseti tisíci bran torii... a taky tím, že je zasvěcena bohyni (božstvu) Inari.

Saboró! ... Ame ni furareta.

Máte někdy takový ten pocit, že vážně nechcete mluvit s lidmi? Aspoň ne o ničem důležitém jako literární díla, památky UNESCO atp. No, já jsem takový pocit měla 17. 11. Ne proto, že doma byly "prázdniny", ale prostě proto, že v obou mých úterních hodinách jsem jeden z těch lidí, co se nejvíc baví s učiteli (Divné, že... Jak se mi to stalo?), a prostě jsem ten den nechtěla...