První den školy

Tak se to stalo. Začala nám škola. Nebudu se zatím moc rozepisovat o předmětech, protože ještě nevím jaké budu mít, ale napíšu vám, jak to v naší školo funguje.

Do bojéééé!

Ve středu odpoledne jsme venku před I-Housem měli nefalšovanou vodní bitvu.

Technika

Ve škole po nás chcou nějaké dokumenty a kopie různých průkazek a pasu a tak.

E? Okonomijaki? Ima? Oke.

Došlo k nějakým komunikačním zmatkům (tentokrát ne mezi mnou a Eki), které způsobily, že jsme se s Eki něco málo po sedmé sebraly a vyrazily dolů ke Kamigamo džindža na okonomijaki お好み焼き. Na kole.

Koupila jsem si kolo. Draze. Prý.

Včera jsem si koupila kolo.

Civilizace. Moc civilizace.

I na pondělek připadla výprava. A ne jen tak ledajaká.

Mimochodem do svatyně

Není nadto, když si uvědomíte, že vůbec neplánujete dopředu a nemáte tak nejmenší ponětí, co si dáte ten den k obědu, natož že vlastně ani nemáte nic, z čeho byste něco obědovatého mohli udělat, nechcete-li jíst třikrát po sobě to stejné...

Večerní výprava

V sobotu večer jsme vyrazili za kultůrou, totiž do podívat se do čtvrti Gion 祇園 a na svatyni Jasaka 八坂神社. Fotky už jste asi viděli na Facebooku 臉書 (toho si nevšímejte, to je jen inside joke), ale něco vám tom povím.

Vzhůru dolů

V pátek večer nám napsali, že už máme hotové studentské průkazky a že si je můžeme vyzvednout v pondělí nebo v sobotu dopoledne.

Ohnivé květy

Ještě k pátku... :D

Jak na jetleg

Vzhledem k tomu, že se mě maminka i tatínek ptali, jak jsem se vypořádala s časovým rozdílem, rozhodla jsem se, že vám o tom něco povím.

Procházka - 2. kolo

Když jsem si trochu odpočala po návratu ze školy, vyrazila jsem po svých úterních stopách, částečně.

You have reached level four!

Přišel pátek, druhý Orientation day. Přestalo pršet.

Chvíli podél řeky

Ve čtvrtek jsme měli zase volno a tak jsem vyrazila za dobrodružstvím sama. Jéééj! Pršelo... hodně.

Nacukašisugiru

Ve středu jsme měli první z Orientation days. A tak pršelo.

Better safe than... creepy?! aneb Rande aneb Jama-mawari

Jak jsem se již zmínila, úterý bylo vtipné.

Školní výlet aneb Pij rychle nebo ti zteplá čaj

Úterý bylo vtipné...

Pokojíček

Tentokrát méně povídání a víc obrázků, což jistě potěší všechny z nás. ^__~

První dojmy, hodiny a tak...

Pozor! Tento článek obsahuje nekontrolované výlevy nadšení a velmi tlusté růžové brýle, které možná hned tak nespadnou. Rozhodně nezkoušejte doma. A nebo... :D

Frankfurt-Kansai

Jedenáct hodin letadlem... whoa. Se zataženými okýnky jsem i občas zapomněla, že jsme několik tisíc metrů ve vzduchu... jenom, když to trošku drncalo a zrovna mi to nedělalo 4D efekty k filmu...

Frankfurter Luftshause

Ok, vážně si teď nejsem jistá, jak je německy letiště, takže pokud to není Luftshause, tak si z toho nic nedělejte. :D

Praha-Frankfurt

Cesta do Frankfurtu byla v pohodě, jen mě trošku mrzelo, že kdybychom vylétali trošičku dřív, viděli bychom vycházet slunce hezky od začátku.

Brno-Praha

Cesta do Japonska začala velmi brzy. V jednu ráno, konkrétně, uh uh. Ale byla celkem v pohodě, na dálnici nebyl provoz. Kdo by taky někam jezdil tak pozdě v noci. Zato letiště-prezident bylo živé celkem dost, na to, jak pozdě (nebo brzy?!) bylo.

Náhled do minulosti

... aneb, jak se to stalo, že jsem teď v Kjótě.

Rychle. Strašně rychle. Někdy v půlce dubna se ve škole podařilo uzavřít smlouvy s jednou kjótskou universitou (Kjóto sangjó daigaku 京都産業大学), a tak vypsali výběrové řízení.
Pak nastala nějaká magie, zázraky a tak a najednou jsem měla spoustu práce, která se musela vyřídit rychle. Nebudu zdržovat s podtobnostmi, stejně nikoho nezajímají a zahrnovalo to spoustu ježdění sem a tam do Brna a zpět a v létě pak dvě cesty do Prahy kvůli vízu.

Není koto jako koto

Někteří z vás (zejména ti, kteří nejsou japonštináři, řekla bych) se možná zamýšlí, cože to znamená ten název.

Inu, ač to možná někoho zklame, nebudeme se bavit o kotech 琴, alespoň většinou ne.
Koto 古都, znamená staré (bývalé) hlavní město... já pochopitelně myslím Kjóto. Takže ano, nevypadla mi tam písmenka. A nikki znamená něco jako deník.

Napadlo mě, že bych to tu mohla provozovat tak trochu jako Tosa nikki, že bych předstírala, že jsem středověký japonský šlechtic a psala kanbunem, ale neumím kanbun, takže asi budu jenom předstírat, že jsem já s psát normálně... Škoda no. A vy asi taky kanbun neovládáte, což?