Frankfurter Luftshause

Ok, vážně si teď nejsem jistá, jak je německy letiště, takže pokud to není Luftshause, tak si z toho nic nedělejte. :D

Letiště ve Frankfurtu je vážně docela velké, a to jsem ho ani větší část neprošla. Po výstupu jsem se kamsi odebrala, popojíždějíc při tom po takových těch pásech, co jimi v Twilightu zrychlují upíry, a nedbajíc při tom na to, kam vlastně jdu, neb jsem měla celkem šest hodin, takže jsem si byla jistá, že cestu ke správné bráně najdu (nenašla jsem… ale možná je to tím, že tam hvězdnou neměli, pacholci), a asi na hodinku si lehla na lavičku. Nebyla jsem první a ani poslední, kdo se tak zařídil. :D

Vlevo nabíjecí věžička z místa kde jsem si zdřímla

Pak nastal čas obstarat si potravu, takže jsem asi hodinku tabletovala u stolu a snídala. Ještě mi zbývaly asi tři hodiny, ale řekla jsem si, že najdu svou bránu a vyrazila jsem. Poněkud nemile mne překvapilo, že po mně chtějí pas, ale milá paní/slečna, co ho chtěla, mi prozradila, že i tam dál jsou obchody (ačkoli mi šlo hlavně o nabíjecí věžičky) a tak ta nemilost celkem rychle přešla.

U nabíjecí věžičky (a tabletu) jsem strávila skoro celý zbylý čas, jen jsem si ještě zašla koupit něco k jídlu, protože jsem si říkala, že kdo-ví-kdy nám vlastně dají jídlo. A dobře jsem udělala.

Pak už nezbylo než čekat s ostatními, převážně Japonci, budoucími spolucestujícími (mezi nimi i se dvěma budoucími spolužačkami, jak se ukázalo později :D ). Vážně, správnou bránu by asi minul jen hlupák, protože se u ní (naprosto a zcela nečekaně) shlukla asi půlka Japonska.