Civilizace. Moc civilizace.

I na pondělek připadla výprava. A ne jen tak ledajaká.

Vydali jsem se hned z rána... no, někdy kolem desáté, tuším, do města. Jakože okolo Kjótského nádraží. Civilizace. o.O Jestli se mi v sobotu v Gionu zdálo, že je tam moc lidí, tak nevím, co říct o tomhle. (A nemusíte mi říkat, že jsem ještě nebyla v Tokiu a takové ty věci, snažím se na to moc nemyslet. :D )

Nejprve jsme šly do obchodu... obchodiska s elektronikou (japonský obchod s elektronikou to je zážitek, který se nedá vypovědět... no, možná bych to přirovnala k party na LSD, ale nikdy jsem takovou nezažila, tak si nejsem úplně jistá), protože si lidi chtěli zařídit japonské SIMky. Na krabičce mého telefonu bylo napsáno, že asijské SIMky nepodporuje, tak jsem se vydala pátrat po japonských mobilech. Jsou drahé. Asi si pořídím nějaký levnější, na kterém prý Net (protože o Net všude mi jde především) jede pomaleji, ale hlavně, že pojede, ne? No a zase jsem s sebou neměla pas a co hůř, japonskou kartu.

Kjótská věž

Myslela jsem, že takové přechody mají jen v Tokiu. Nemají.

Sofistikovanější verze toho, co jsme viděly s mamkou a lil' sis' v Mariboru. (Alex for scale. ;) )

Pozor, pozor, následuje komická vložka.

K tomu, abyste si v Japonsku mohli pořídit mobil, potřebujete japonský účet/kartu k němu. K tomu, abyste si v Japonsku mohli zařídit bankovní účet, potřebujete japonské mobilní číslo.

Komická vložka ukončena.

No... ještě bych mohla zkusit zprovoznit svůj starý mobil, když už jsem ho s sebou táhla! (To je myšlénka! Úplně jsem na něj zapomněla, na chudáčka...) Ok.

Potom jsme vyrazili směr větší hjakuenšop (ve skutečnosti hjakuhačienšop, protože daň), ale všichni jsme měli hlad, tak jsme se ještě zastavili v "italské" restauraci, kterou nám ukázala jedna z asistentek (japonští studenti bydlící s námi v I-House a pomáhající nám s různými věcmi atp.). Byla levná a dobrá.

Daria - bylo to... skoro jako la sáně, jen bez masa a místo těstoviny tam byla rýže. Bylo to dobré. A levné. ;)

Pak jsme se zastavili v BookOff, což je taková síť second-hand knihkupectví. Japonci čtou jak šílení a když knížky nechcou, tak je dají do BookOffu, kde si je (kolikrát vážně docela nové) může koupit takřka za hubičku. Čínská spolužačka si takhle pořídila Harryho Pottera za 100 jenů. Já jsem si ho taky mohla koupit, ale měla jsem malou kabelku, takže jsem se rozhodla ještě počkat. Za to jsem si nakonec koupila jinou knížku... trošku dráž, ale pořád dost levně.

Mělo to dva přebaly. O.o Dle toho horního (vpravo) možná poznáte, že jde o předlohu k filmu The Edge of Tomorrow.

Ulička se šónen mangou. No, můžete si ty knížky koupit... nebo ne. ^__^

Následovala purikura. Znáte takové ty fotoautomaty? Jak tam vlezete a vyfotíte se, dejme tomu na pas? Tak tohle je trošku větší, abyste se tam vlezli se všemi svými kamarády, a pak si to můžete upravit, dopsat tam pozdravy, data, dokreslit srdíčka... a všichni vypadáte děsně hezky a máte veliké oči (pokud tedy nemáte na očích brýle). Bylo to součástí místa, kam v seriálech chodí lidi na rande. Takový rachot jste ještě nezažili. Před vchodem bylo obří kolo, ve kterém jste mohli vyhrát bombóny a free-pass na jededn pokus v takovém tom lovení plyšáků z veliké skleněné krabice (tuhle část na tom rande chápu, děsně romantické, když vám váš senpai vyloví plyšáka, tu část, kde se absolutně neslyšíte moc ne... ačkoli, možná si senpai potřebuje trošku odpočinout od toho věčného pištění...). Takže jsme si před focením všichni zkusili něco ulovit a nikomu se to nepovedlo.

Rozmazaná purikura. Zkusím vám to někdy vyfotit ještě raz.

A pak hjakuenšop, nějaké nové potřeby do domácnosti (koupila jsem si děsně kjůt hůlky se suši) a hurá domů! (Už bylo kolem šesté, stmívalo se.) Uuuuuuh.