Chvíli podél řeky

Ve čtvrtek jsme měli zase volno a tak jsem vyrazila za dobrodružstvím sama. Jéééj! Pršelo... hodně.

Vypravila jsem se na městský úřad, vyřídit si to pojí-štěnic. Ukázalo se, že pas vůbec nepotřebuji a že jsem si tedy mohla vyřídit pojí-štěnic v úterý spolu s ostatními. No, aspoň jsem si popovídala s paní za přepážkou japonsky o věcech, kterým vůbec nerozumím, a s Francouzem, co si taky vyřizoval tyhle věci anglicky tak vůbec o tom všem... :D

Trošku se to zdrželo, neb se paní uklepla a místo R***LOVA mi tam napsala R***LOVE, takže musela část dokumentů předělat. Ale což, jestli si někdy budu měnit jméno (ne, že bych to, kromě nějaké svatby nebo něčeho takového, plánovala, ale jeden nikdy neví), tak na konci bude láska. :P

Potom jsme navštívila nákupní galerii nad zastávkou autobusů a v knihkupectví si koupila mapu Kjóta. Obcházela jsem tam docela dlouho, ale knížku jsem si nevzala. Než bych v tom mračnu kandži našla něco, co chci, uplynul by měsíc... T_T Ale uvažuju, že si koupím taky mapu hromadné popravy.

Po knihkupectví jsem si zašla na oběd do restaurace, kde jsme byli v úterý, a pak jsem vykročila směr domů. Boty už jsem měla stejně promočené...

Nikuudon - udon s hovězím (a cibulí)

Šla jsem kousek podél řeky, ale nebavilo mě to, protože jsem držíc v ruce deštník, který pomalu přestává deštníkovat, nemohla fotit, jak to tam bylo hezké. Nakonec jsem nastoupila do autobusu a nechala se odvézt až k univerzitě (a kdybych nastoupila až na další zastávce, platila bych o ¥70 míň, chjo... :D ). Tam jsem si ještě skočila do hjakuenšopu pro nějaké potřeby do domácnosti a hurá domů.

Kamo-gawa - řeka Kamo.

Večer jsme vyrazili na jakiniku. Byla jsem z toho vedle jak ta jedle, takže jsem tak nějak nic nenafotila, ale bylo to děsně dobré (a drahé -.-). Když se s financemi zadaří, ráda bych ještě párkrát zašla...