Hieizan e juku

24. 10., krásná to sobota, byl den, kdy jsme se s Ivankou a Keiko vypravily nahoru na horu. Už mi lezlo na nervy na ni pořád jen koukat z balkónu... :D

Na horu Hiei, ležící tak trochu v prefektuře Šiga (Vidíte? Vidíte? Konečně jsem se i podívala do jiné prefektury!), se dá dojet autobusem. Sotva se vyjede trošku z Kjóta, už jsou tam hory a v jako v horách se to tam klikatí...
A když jsme se vyklikatili o něco výše, bylo v oparu vidět i jezero Biwa... v oparu... :( Toho dne zrovna nebyla moc dobrá viditelnost...
Nahoře jsme si koupily vstupenky a vyrazily jsme. Jako první byl komplex Tódó, s hlavní halou chrámu Enrjaku(-dži), Konpončú(-dó).

první hala se zvonicí

dráček plivající vodu k očistě

uhm...

Konpončú-dó (uvnitř se nesmí fotit)

z kopečku od brány

svatyňka nějakého údajně nahněvaného božstva cestou k bráně

brána Mondžuró, dá se do ní vylézt po děsně prudkých schodech a vevnitř se nesmí fotit

nějaký postranní chrám/svatyně

vysvěcovací hala Kaidan-in (jakože se tam "vysvěcují" buddhističtí kněží)

východní pagoda a hala Buddhy Amidy

cestička směrem ke druhému komplexu

 Druhý komplex, Saitó, byl trošku dál.

hala nevím-jak-se-jmenuje, ale tuším, že tam žil Saičó, zakladatel sekty Tendai, kterou tady na Hiei, v Enrjaku-dži, provozují

hlavní hala komplexu Saitó

Třetí komplex, Jokawa, jsme nestihly. Teda mohly bychom, kdybychom tam chtěly běžet... což, stejně už jsem se během dne rozhodla, že si tam ještě raz někdy zajdu. Vyjely jsme místo toho autobusem na nejvyšší místo, k botanické zahradě, či co to tam mají, a holky zjistily, že pro ně bude lepší vrátit se stejnou cestou, protože ještě chtěly něco ve městě. Já jsem se jen měla v plánu vrátit, tak jsem šla na lanovku a pozemní dráhu (říká se tak takové té lanovce, co jezdí po zemi?).

"výhled" na Kjóto... škoda s tou viditelností

v mezistanici (vlevo je velká budova, ale tohle je takové kouzelně japonské...)

konečná vlaků (jako metro, akorát to provozuje jiná společnost, tak tomu říkají vlaky)