Podepíšeme to až po čaji

... ještě, že nemusím nic podepisovat...

Ve čtvrtek 5. 11. (Remember, remember...) po škole jsme s Alou (spolužačka z Polska) vypravily do čajového domečku u jezírka, abychom zjistily, jak to tedy bude s tím čajem. Bylo to celé takové trošku awkward, ale řekli, že se můžem připojit a vypadali, že to i myslí vážně...

V pondělí 9. 11. jsme měly jít na první keiko  (trénink, neplést s "Keiki", to byl poslední císař období Tokugawa (Edo) a to neplést s "kéki", to je dort, ale to už dost odbočuju), ale Ale (ehm, "o hře Louny?") do toho vlezlo náhradní vyučování, tak jsem šla sama... O.O
Bylo to docela fajn (asi jsem se akorát moc omlouvala, že nic nevím...), udělali ze mě "prvního hosta", takže jsem měla tři kalíšky mačči, než jsem naznala, že se cítím celkem zmaččená (pozor, neplést se "zmáčená", to je docela jiný stav), a pustila jsem na čestné místo někoho jiného. Měli jste vidět ty zprávy, co jsem psala kamarádům cestou domů... :D

V neděli 15. 11. jsme se s Alou vypravily na Šidžó, do obchodu s čajovými věcmi, abychom si koupily nějaké ty základní věci a nebyly furt za takové blbce, jako jsem byla já.

fukusa (takový červený šátek), sensu (vějíř)

vějíř je dvojsezónový: podzim

jaro

kaiši (papír na wagaši)

Akorát v pondělí nám řekli, že měli v neděli očakai a že po něm uklízejí, takže by to byla nuda, tak ať jdeme domů... no... nabídly jsme jim, že jim pomůžeme, ale... maa ne...
Tenhle týden, 23. 11., byl státní svátek a výjimečně jsme fakt nemuseli fo školy, tak jsme na keiko nešly, páč jsme jely do Nary... doufám, že nebylo...