Karaage dó desu ka?

Miccu no sósu ga arumasu! ... aneb školní festival a.k.a. gakuensai, Kójamasai.

Všechno začalo ve čtvrtek 29. 10. No... začalo to trochu dřív, ale ty hlavní věci, do kterých jsme se zapojili i my rjúgakuseiové, začaly ten den. Toho dne jsme neměli školu a místo toho jsme byli budovat stánek. Měli jsme totiž v plánu prodávat karaage (v podstatě kuřecí kousky).

tak třeba lampióny visely už od úterka

(Hm, asi bych měla nic netušícím čtenářům vysvětlit, co to takový školní festival je, že? No. V zásadě je to taková událost, kde jednotlivé kluby (bukacu) a kroužky (sákuru) mají každý svůj stánek a návštěvníkům prodávají různé druhy potravin. A krom toho, což je asi ta důležitější a méně viditelná část, taky mají třeba místnost nebo jen čas, kde/kdy mají šanci se představit divákům, nechat je vyzkoušet, co dělají atp. A většinou tam taky bývají nějaké koncerty a/nebo vystoupení komiků. Návštěvníci jsou kde kdo... studenti, bývalí studenti, široká veřejnost...)
Tak. Stavět stánek. Já jsem se ještě musela ráno stavit do banky, ale když jsem přišla, míchaly se barvy a vytvářel se štít a propagační cedule. Neb jsem úplně neměla, co dělat, jmenovala jsem se vrchním fotografátorem (don't judge). Nakonec jsem ale taky jednu ceduli spáchala. Ostatní mezitím vytvořili konstrukci na připevnění štítu.

 

 

 

 

tu červenou jsem prosím spáchala já

To je takové hezké na Japonsku, všichni dostanou den volna, aby se na festival mohli připravit (materiály byly myslím taky všechny od školy), a všechno se dělá ručně... u nás se vše tiskne a kdo ví co...

V pátek byl první den festivalu, ale to jsem jela na sever (a na jih) do školy.

V sobotu jsem pracovala. Většina z nás (kromě lenochů ;) , ale těch moc nebylo) měla dvě směny. Práce, co jsme mohli dělat, byly tři - reklama, smažení a prodej. Já jsem si je obě dala na sobotu, neb v patek jsem nemohla a v neděli jsem chtěla mít volno.

Máme takové kůlové mikiny

Když byl čas a čím psát, měli jsme i kelímky s náhodnými vzory...
(Na jeden jsem třeba napsala "Veselé velikonoce" ;) )

A tak jsem nejdřív asi od desíti do dvou vykřikovala: "Karaage dó/ikaga desu ka? Miccu no sósu ga / sósu ga miccu arimasu!" (zhruba "Nedáte/nedali byste si karaage? Máme tři! / tři druhy omáček!", FYI omáčky: Caesar (znáte z Caesar salad), majonéza a chili) na okolo procházející návštěvníky. A po asi hodinovém váhání oslovila poblíž letáčky rozdávající členy iaidó-bu. Když vám osud postaví tři metry od vás iadistu... no byla bych blbá, kdybych se nezeptala... (akorát to tenhle semestr moc nevidím :/ , rozvrh se mi kreje s tréninkema).

Od dvou do sedmi jsem pak, po krátké obědové přestávce (takojaki, naše karaage)  pomáhala smažit, respektive skládat karaage do kelímků a občas je po prvním osmažení vhodit znovu do oleje (karaage se totiž zjevně smaží dvakrát).

 

 

V neděli kolem desáté jsme s Eki vyrazily užít si festival jako návštěvníci. Měla jsem spoustu dalších dobrých věcí (mitaraši-dango, churro, mizu-ame, ...), byly jsme na čajovém obřadu (při kteréžto příležitosti jsem se zeptala, jestli bych se mohla přidat, na což mi řekli, ať přijdu ve čtvrtek, že se uvidí... no, o čaji jindy), byly jsme se podívat na vystoupení iadistů a aikidustů... a pak jsem si byla zahrát na koto... protože to bylo v pátek super. Nakonec jsem vyměnila svých pět razítek (za návštěvu každého klubového místa/akce jste dostali razítko) za... dva litry kafe...:/ a cestou přes končící koncert studentské(?) kapely se vrátila k našemu stánku, kde se už uklízelo, neb bylo vyprodáno! Jej!

Beth si hraje s mizu-ame

Beth a koto. No toto!

 

V pondělí jsme měli taky volno, aby se po festivalu uklidilo. Ašistento-tači ale říkali, že chodit nemusíme... a pršelo, tak jsem nešla... místo toho jsem se k odpoledni, když už pršet přestalo, vypravila do města... a konečně si pořídila Stopařova LonelyPlanetova průvodce po Galaxii Japonsku (verze září 2015!), jen za nehoráznou sumu peněz. Šó ga nai kedo ná...

Celkem jsme vydělali 164 200 ¥ a po zaplacení nákladů nám zbylo 67 000 ¥, za které jsme měli tenhle pátek (20. 11.) párty s pizzou, suši a dortem... a šampaňským... nebo něčím na ten způsob. Zjistila jsem, že tento způsob párty  (pizza + suši + cake) shledávám naprosto nejlepším... no... urcitě by se našlo i pár konkurencí, ale... ;)