Volná sobota. For realz...ish

Tak se mi v pátek 16, když jsme mi byly s Harukou zařídit inkan, zdálo, že na mě asi něco leze. A přes noc to i vylezlo. （・へ・）

A tak jsem celý den strávila hezky v posteli s knížkou, krom chvilky po obědě, kdy jsem si šla do konbini koupit teploměr a roušku. Teploměr potvrdil, že mám trochu teplotu...
Jenže... večer jsem musela jít se spolužačkou do Kamigamo-džindži. Ve čtvrtek tam totiž měli šikinen sengú, přesun božstva ze staré hlavní budovy do nové, a k tomu pak měli nějaké doprovodné akce až do neděle. My jsme tam měli někdy jít a něco o tom potom napsat. A vyučující mi řekla, že neumím dost dobře japonsky, takže mám jít s někým. FYI, je to předmět vyučovaný v angličtině Japonkou, která mě japonsky mluvit neslyšela, ale nechtělo se mi s ní hádat, že tohle bych snad asi ještě zvládla... a jedna z japonských slečen se mě hned aktivně ptala, že jestli nepůjdem spolem... no...
Hodila jsem do sebe tedy půl Paralenu a vyrazila.
Bylo to moc hezké. Půjčili nám lampiónky a svatyně byla hezky osvětlená. A hráli tam nějaké nó (při důkladném pátrání kvůli repóto jsem zjistila, že to byla hra Tooru, o Minamoto no Tooruovi, což byl takový bezva frúd někdy z 9. století, kterej fakticky věděl, kde má ručník... no, nebo aspoň věděl, kde má někoho, kdo věděl, kde je jeho ručník, a celkem slušně hodně se vyznal v poezii a tak).

sake darované svatyni... a vpravo by měla být i nějaká káva

lampionky po cestě

 

Rozloučily jsme se. A sotva jsem vešla do I-Housu, narazila jsem na Ivanku s Luisem, jak vyráží do našeho školního planetária... observatoře... a tak jsem se s nimi šla podívat na hvězdičky.