Poprvé ven z Kjóta

V neděli 4. října jsem se poprvé podívala ven z Kjóta. Do městečka Kameoka, asi půl hodinky vlakem z hlavního nádraží, kam z našeho konce světa cestujete asi tři čtvrtě hodiny. :D

V Kameoce byla kosa. Všechno tam taky bylo nesmírně placaté.
Nejdříve jsme se tam v něčem jako kulturním centru naučili vázat furošiki, pak jsme dostali oběd (takovou směs ruzných dobrých japonských jídel) a vyrazili na procházku po Kemeoce.

vstup do nějakého místního chrámu

původní starý dům

hradní zeď u vodního příkopu (všechno, co údajně zbylo z hradu)

... a ještě tahle dlouhá hezká cesta

vnější vodní příkop, dnes propojený s řekou, protože tam, kde dřív tekla řeka je dneska nádraží

taková fišla, co se dávala na střechy domů

Skončivše s procházkou, nasedli jsme do auta a vyrazili k mé host-family domů. Jejich doma bylo takové satelitní městečko plné stejných domečků, jak už to tak u satelitních městeček bývá, ve kterých žily podobně mladé rodiny, jako byla ta má, jež sestávala z tatínka, maminky, dvou holčiček (šest a čtyři roky) a kocoura. Ještě jsme zajeli na nákup do supermarketu, aby bylo, co k večeři. Na večeři přišla na návštěvu ještě hromada dětí z okolí, takže to bylo celé takové hezky veselé... ^__^

nabe-rjóri

jedna z mých porcí