Volná neděle. Ještě kdyby!

Bylo nebylo (10.-11. 10.)... no a dál už to znáte.

Netřeba dodávat, že nedělní výsledek nebyl o mnoho lepší než sobotní (そのさき。Sono saki.).
Mám ve středu hodinu o historii Japonska, takovou jednoduchou, aby to i rjúgakuseiové-nejaponštináři pochopili a nebyli přehlceni. Téhle hodině předchází hodina podobná (s toutéž vyučující), jíž se ovšem nemohu účastnit, neb tam mám hodinu gramatiky. Nicméně s tou předchozí hodinou měli tu neděli "výlet" do Daitoku-dži (chrám) a my jsme mohli jít taky. Tak jsem šla, jak jinak, že.

Pohled ke vstupu z Kitaoodži

Chrám je kousek od Kitaoodži, tak jsem jela na kole. Je to veliký komplex s mnoha budovami a i přesto, že je obklopený městem a poměrně rušnými ulicemi, byl tam nádherný klid.

Ano, je to strom!

Leta nepoužívaná hlavní brána

Nějaký domek

Druhá hlavní brána

S vyučující jsme nešli do žádné z placených částí, tam jsme se mohli vypravit potom samostatně. Zašla jsem se tedy podívat do domku uprostřed bambusů (Kótó-in), který snad byl otevřený jen ten den, či co, a měli tam výstavu slavných kaligrafických děl různých slavných (aspoň to o nich říkali) lidí a nějaké podobně slavné obrazy. Nic z toho se samozřejmě nesmělo fotit.

Cestička mezi bambusy ke Kótó-inu (placený)

Bambusy

výhled do zahrady Kótó-inu z čajové místnosti

hřbitečkoidní místo v zahradě

...zahrada...

studna

pohled ze zahrady

Potom jsem si chtěla udělat přestávku, zastavit se v jednom ze dvou již čtyři sta let soupeřících obchůdků s něčím sladkým u nedaleké svatyně Oomija. Jenže vypadaly moc tradičně, bylo tam moc zrajících lidí, takže jsem zpanikařila a "jenom" se podívala do svatyně.

obchůdky - jeden vlevo, druhý vpravo

vstup do svatyně

uvnitř

hlavní brána... vypadá dost buddhisticko-chrámově, ale tak už to někdy bývá

asi hlavní místo

trošku vedlejší místo

hlavní é... jaksetočesky... pódium?

mini-svatyňka uvnitř svatyně

vypadá to jako sklad rýže z období Jajoi (hodně dávno) nebo kdy, ale asi tam schovávají jiné věci

hezky do kopečka k další svatyňce ve svatyni

vpravo od té na předchozí fotce

(zpět v Daikoku-dži)
ty jejich vrány/havrani/krkavci (mají na to jedno slovo) jsou tak zatraceně velká stvoření, že mě ani nepřekvapuje, že se jim tu z nich stali tengu...

Po svatyni jsem se vrátila zase zpátky do chrámu. Podívala jsem se do Sóken-inu, kde mají sochu Ody Nobunagy (nesmí se fotit), čajové domečky, artézskou studnu, kamélii, kterou údajně zasadil Tojotomi Hodejoši a hlavně hřbitov s hrobem Ody Nobunagy a celé jeho rodiny.

budova se sochou

pomníček časenu (metličce na čaj)

čajová místnost

hřbitov

hrob Ody Nobunagy

Na hřbitově se mi bohužel vybil foťák, takže jsem to pak už zabalila a nešla se podívat do druhé nedaleké svatyně (tentokrát východ od Daitoku-dži, Oomija byla na západ) ani na hrob Murasaki Šikibu.

(続きがある。Cudzuki ga aru.)