Znáte ten pocit, když se ze středečního odpoledne stane páteční? Ou jej!
To se nám přihodilo 28. 10. Do školy jsme sice museli, ale ve čtvrtek bylo relativní volno (vysvětlím
později), neb školní festival. V tomto krásném podzimním odpoledni jsme s Eki vyrazily na Kitaoodži, protože jsem už nutně potřebovala něco do čeho bych si mohla dělat čaj, a ona chtěla
mačču.
Podél řeky je to vždycky moc hezké. A kousek před mostem ke Kitaoodži jsou takové kameny, po kterých se dá přehopkat na druhý břeh. Chtěla jsem jich využít už od té doby, co jsem je viděla prvně, ale vždycky to nějak nevyšlo (pršelo, byla jsem kolmo, spletla jsem si most a už jsem přešla, ...). A Eki prý je taky chtěla zkusit, tak jsme šly.
 |
| Rozšiřují nám most... ale hotové to bude, až odjedu. Když jsem to poprvé viděla, docela jsem se lekla... víte, jak vždycky ukazují ty pytle s pískem, když jsou záplavy... |
 |
| cestička |
 |
| Beth na cestičce |
 |
| Kamogawa po proudu |
 |
| ... a proti proudu |
 |
| Byly jsme tam! |
(Na druhý den jsem zjistila, že mají něco podobného i v okolí Demačijanagi (u svatyně Šimogamo), akorát tam mají želvy.)
 |
| želva |
Kromě konvičky jsem si koupila ještě nějaký fakt dobrý čaj (a dostala z nějakého důvodu slevu), o němž ale nevím nic moc víc, než že je zelený a moc dobrý, protože pořád zapomínám, najít si o něm něco na Netu (třeba aspoň ty znaky na pytlíčku). Ale je zelený a děsně dobrý.
 |
| To je ona. Poklad nanbá cú! |
Žádné komentáře:
Okomentovat